Za vyškovskými džbánkaři
Událost se konala 6.6.2023 16:30 - 18:00 mimo knihovnu.
Trasa povede ulicemi Kostelní, Dukelskou, Hrnčířskou a Jungmannovou.Po cestě, než dojdeme k do míst, kde bylo centrum džbánkařské výroby, si připomeneme i další zajímavé osobnosti: kněze a spisovatele Antonína Dudíka, sbormistra Jana Šoupala, malíře Ferdinanda Kotvalda či tanečnici Zoru Šemberovou.
Na Moravu přinášejí znalost výroby fajánsí novokřtěnci, zvaní též habáni či huterští bratři, kteří sem přicházejí roku 1526. Novokřtěnci žili ve zvláštním společenství, v němž uznávali společné vlastnictví obce a křest byl udílen až dospělým lidem. V roce 1622 byli však vypovězeni ze země a odcházejí na Slovensko. Zpět na Moravu přicházejí mnozí z nich jako samostatní výrobci po roce 1685, kdy novokřtěnská obec zrušila své majetkové společenství. Tak na Moravě a na Slovensku vzniká nové řemeslo, kterému se říká „toufarské“ či „džbánkařské“. První příchozí džbánkaři se Vyškově usazovali od počátku 18. století, byli původem Slováci z okolí Strážnice a Skalice, v roce 1761 si ustavili vlastní cech, když se oddělili od hrnčířů. V roce 1850 bylo ve Vyškově 12 toufarských dílen. Po zavedení tovární výroby porcelánu, smaltovaného nádobí dochází koncem 19. století k úpadku. Posledním cechmistrem džbánkařského cechu byl Ignác Richter (1815–1876).
Posledním vyškovským toufarem byl Karel Skalický (1867–1945). Učil se nejdříve u prostějovského hrnčíře Zahradníčka, u něhož pobyl asi rok, zbývající dva roky se doučil u svého otce. Po vyučení pracoval ve Znojmě a v Dolních Rakousích. V roce 1894 se vrátil do Vyškova, kde provozoval řemeslo. Dům čp. 70 v Jungmannově ulici získal po sňatku s Nepomucenou, vdovou po toufarském mistrovi A. Benedělovi. Ještě v roce 1932 Karel Skalický vedl kurz výroby keramiky, pořádaný Krajinským muzeem ve Vyškově za účelem obnovení toufarského řemesla. Karel Skalický podlehl následkům zranění, když na konci druhé světové války jeho dům zasáhla bomba.
