Vyznání Knihovně Karla Dvořáčka
Do této knihovny jsem začal chodit jako malý chlapec a dnes je to již padesát let. Můj průkaz měl číslo 275. Můj PC maker se mne zeptal, jak si to mohu pamatovat. Já si nepamatuji nic, u mne mají paměť dráty a počítače. Vím to proto, že průkaz, ten široký skládací průkaz z dětského odd. dnešní KKD celých padesát let ležel v krabičce posvátných věcí, jako jsou očkovací průkazy a cestovní pasy. Dodnes si vzpomínám na paní, která mi půjčovala knížky. Zdá se to neuvěřitelné, ale když jsem odvážel poslední vystavené artefakty po přednášce pana prof. Hilského, setkali jsme se v hale knihovny a vzpomněli jsme na tu dobu. Tuto paní si nepamatuji jinak, než s úsměvem na rtech a s láskou ke knížkám. Můj vztah ke knihovně se v těch padesáti letech pouze prohluboval.
Dnes je KKD úžasnou institucí, je tou nejkrásnější knihovnou v zemi. A nejen proto, že je naše. Město Vyškov má knihovnu, jako nikdo v Zemích koruny české. Víme to a šíříme to všude, kam se dostaneme. Každý, kdo KKD navštíví, je okouzlen a fascinován. Naposledy pánové Hilský a Dobiáš. A také víme, že lví podíl na současném stavu má její ředitel Dr. Vladislav Raška. Děkujeme. Nejen za sebe, ale i za všechny čtenáře.
S Dr. Ivanem Pokorným, který má podobný vztah ke knížkám jako já, jsme přemýšleli, jak přidat do pestré mozaiky programu knihovny svůj kamínek. Organizace nekonečné řady historických přednášek našich nejprestižnějších historiků je jeho doménou. V poslední době jsme se rozhodli rozšířit přednášky o zkrášlení prostředí. Literární pořad o Dr. Axelu Munthem jsme doplnili výstavou našich autentických velkých fotografií z Muntheho vily na Capri a navozením atmosféry, kterou jsme tam zažili. Návštěvníkům se nápad líbil.
Před rokem a půl jsme začali přemýšlet, jak vzdát poctu Williamu Shakespearovi. Dr. Pokorný, autor projektu, trpělivě vyjednával, až se mu podařilo získat k přednášce samotného prof. Hilského. Spolu jsme pak vymýšleli jak ozvláštnit tento mimořádný okamžik a přivítat pana profesora neotřelým způsobem. Obohatit návštěvníkům zážitek z takové mimořádné chvíle. V tom nám pomohli dva výtvarníci. Akad. malířka Marina Richter a keramik Jaromír Kotisa, vyškovská výtvarná legenda. Bylo to důstojné přivítání. Hodné autora, přednášejícího i KKD.
Cesta k tomuto kouzelnému večeru byla dlouhá, ale nadmíru příjemná. Volba tématu není snadná, známe řadu přednášek pana profesora z internetu a jsou úžasné. Příprava sama je velmi precizní, oba zvažujeme každou slabiku, kterou na jevišti řekneme. U malého piva a irské whiskey. Zvolili jsme tedy jako téma Chválu bláznovství, v Shakespeaerově díle rozvíjenou myšlenku Erasma Rotterdamského. Pan prof. Hilský se vydal ve svém bádání po stopách bláznů, clownů, klaunů a šašků v čase zpět až do Egypta. Ale neopomněl poukázat na druhý konec letopočtu. Na naše legendární V+W. Na začátku 17. století to byli Williamovi clowns a fools.
Grafické dílo paní Mariny Richter je na shakespearovská témata bohaté. Je žačkou Mistra Oldřicha Kulhánka. Grafika je celý samostatný a úžasný svět. Křehký svět. Její dílo je zastoupeno ve většině internetových galerií a mnoha kamenných galeriích a soukromých sbírkách po celém světě. Za všechny alespoň internetová Galerie ArtForum. To jako grafička. Jako člověk má obdivuhodný smysl pro humor, zvláště shakespearovský. V tom si jako osobní přátelé rozumí právě s panem prof. Hilským.
Milou odezvou bylo například i radostné konstatování Jaromíra Kotisy. „Vždyť ten pan profesor mluvil o mých šašcích. Přesně na to jsem myslel, když jsem je celé léto dělal.“ To potěší.
A proč o tom hovořím právě nyní? Protože již nejde postoupit výš. Není v dějinách literatury větší osobnost než W. S. a není většího znalce jeho díla než M. H. A neznám ani ucelenější výtvarné dílo na toto téma, než je dílo Mariny Richter. V této kategorii pořadů byli Šašci vrcholem.
Ve shodě s Dr. Ivanem Pokorným konstatuji, že nám bylo ctí, být účastni na této přednášce. A v této knihovně. Chvála bláznovství je filozofický pohled na Svět. Bereme si s pokorou k srdci poselství prof. Hilského.
„Každý z nás by měl mít svého blázna sám v sobě. Je to levné. Nemusí ho živit ani šatit. A dozví se od něj to nejdůležitější, pravdu.“ Bohužel nelze nedodat. Umí a chce-li naslouchat.
KKD je i naší knihovnou. Zaslouží si naši péči. Není stejná knihovna nikde jinde na světě. Važme si jí a také ji braňme. Braňme ji i před pácháním dobra za cizí peníze.
Dr. Karel Floryk
PS. Nejsou jen velcí spisovatelé. Jsou také velcí panovníci. Již se těším na příští rok. K. F.
Nebyli jste při tom? Čtěte, shlédněte televizní reportáž ZDE.