Tajemství císaře a krále Karla IV.

V Knihovně Karla Dvořáčka proběhl další z řady kulturních podvečerů iniciovaných a zprostředkovaných Dr. Ivanem Pokorným ve spolupráci s Nadací Tři brány a za finanční podpory JmK a MěÚ Vyškov. Tentokrát byl věnován poslednímu z pořadů o Karlu IV. při příležitosti 700. výročí jeho narození.

Do atmosféry 14. století uvedla hudebním vystoupením přítomné posluchače MgA. Iva Bartošová. Velmi kultivovaně a též i s obdivuhodný pěveckým talentem zahrála na klavír a zazpívala tři renesanční skladby.

MUDr. Karel Floryk poté představil svou unikátní soukromou sbírku replik středověkých mečů.

Skvělá prezentace publikum upoutala jak svrchovaně zasvěceným výkladem o práci současných mistrů mečířů (z nichž nejznámější je Mistr Bárta) a nastíněnými historickými souvislostmi, tak samotnou krásou vystavených exponátů.

Mohli jsme zde obdivovat typy mečů z období: Keltů, Velké Moravy, Přemyslovců a zvláště pak nejcennějšímu z nich, replice meče Svatováclavského.

Jádro pořadu zahájil Alfred Strejček citací Karlových Moralit.

Tají se dech, jak jeho středověké myšlenkové rozpravy oslovují i dnes nás, současníky:

„Zdravé tělo je velké bohatství. Spokojené srdce – velká radost. Poslušnost z lásky je pevnější než poslušnost z nadvlády a strachu. Zdravější je mlčet než mluvit s hlupákem. Lépe je stýkat se s moudrým chudákem, než s bohatým hlupákem …“.

Alfred Strejček se krátkým proslovem dobral k důležitým datům Karlova života, tedy i k roku 1350, kdy došlo k oné tajemné události, kterou se nepodařilo rozluštit celých 650 let, až do posledních roků 20. století.

Na tomto místě se ujal slova docent Jiří Ramba, náš přední odborník – stomatochirurg – který v té době prozkoumal panovníkovu lebku v rámci týmového výzkumu vedeného prof. E. Vlčkem.

Snad někdy koncem září roku 1350 Karel IV. utrpěl úraz, který měl pro něj velmi závažné důsledky. O příčině tohoto zranění se ale z historických pramenů nedovíme zhola nic.

Podle doc. Ramby se Karel IV. patrně zúčastnil rytířského turnaje, při němž byl soupeřem vyhozen ze sedla, a to pravděpodobně úderem dřevce do obličejové části – brady.

Panovník měl rozdrcenou dolní čelist a těžce poraněnou páteř. V důsledku toho ochrnul na krátkou dobu na všechny čtyři končetiny. Přestože by takové vážné zranění mělo i při dnešním stavu medicíny fatální následky, Karel IV. jej přežil a dokonce se vpodstatě i uzdravil. A to díky vynikající péči tehdejších chirurgů, zejména Havla ze Strahova. Musel při tom podstoupit i doslova kruté lékařské zákroky (zejména při repozici dovnitř vražené čelisti a ulomeným kloubním výběžků) a natahovací procedury (např. provedené srovnání páteře bylo spojeno s jistě velmi bolestivým tahem za vlasy, o které takto dočasně přišel). Jako trvalý následek mu však zůstala omezená pohyblivost hlavy a krku, při pohledu stranou se už napořád natáčel celým trupem, jak bylo patrno okolí.

Panovníkův vzhled se také viditelně změnil: postava se nachýlila ke straně a přihrbila. Aby zakryl deformaci obličeje, nechal si bradu zarůst vousem. Náhlá proměna mladého muže ve starce je dobře viditelná na freskách v kostele Panny Marie na hradě Karlštejně.

Závěr večera patřil opět Alfredu Strejčkovi. Svým úžasným zvučným a vznešeným hlasem přiblížil posluchačům smrt a pohřeb Karla IV. Citoval univerzitního mistra mezinárodního věhlasu, rektora pařížské Sorbonny, Vojtěcha Raňkův z Ježova, který nad rakví Karla IV. – kromě běžných pochvalných slov – vyslovil i neskrývané obavy z věcí příštích. Mistr Vojtěch to byl, který ve své řeči použil jako první okřídlený titul „Pater patriae“, „Otec vlasti“.

Na úplný závěr zarecitoval Alfred Strejček epitaf z náhrobku Karla IV. Zcela zaplněný společenský sál KKD si vyslechl tato slova s vnitřním napětím, bez dechu, s úctou k dané osobnosti, která k nám z minula stále promlouvá …

Všichni vystupující byli odměněni spontánním vřelým potleskem.

Ivan Pokorný

Pocta králi

(Výňatek z vystoupení Alfreda Strejčka v pořadu KKD Vyškov dne 13. 6. 2016)

„Slovutný císaři a králi,
oslovujeme Vás přes staletí,
ach, oslovujeme Vás s láskou.
To Vy jste učinil z Prahy magické město
a z Čech srdce Evropy.
Celý svět se přijíždí obdivovat Vašemu dílu
a my se jím pyšníme.
Přesto nedokážeme přijmout Vaši moudrost,
Vámi přes staletí podanou ruku.
Naším národním prokletím je :
Svárlivost
Nepoučitelnost
Pýcha …“.

On nebyl rytíř jako jiní,
uprostřed vřavy zápasů
měl vše, co muže mužem činí.
On nebyl rytíř jako jiní,
měl víc – měl smysl pro krásu.
On nebyl rytíř jako jiní,
nehledal v boji svatozář,
měl vše, co muže mužem činí.
Dal této zemi víc, než jiní,
gotickou duši, nejen tvář.
On nebyl rytíř jako jiní,
byl z těch, kdo ví a rozumí,
měl vše, co muže mužem činí.