Pot a lesk. Slavnostní vernisáž výstavy obrazů Michala Rapanta

Událost se konala 12.9.2024 16:30 - 18:00 ve velkém sále.

Michal Rapant, jakožto jeden z nepůsobivějších expresionistů v Čechách se pouští do této nesnadné arény a svou jedinečnou tvorbou se nepopiratelně připojuje k počinům připodobnitelným Francisu Baconovi, Jeanu-Michelovi Basquiatovi či Lucienu Freudovi. Umělec narozený ve Vyškově započal svou uměleckou dráhu na Brněnské FaVU pod vedením Vasila Artamonova v ateliéru malby a ateliéru intermédií Václava Stratila. Zde objevil své autentické médium - pastózní olejovou malbu na plátně. Jeho jedinečný a osobitý umělecký styl se vycizeloval v malířském ateliéru Vladímíra Skrepla na AVU v Praze. Zejména ho zde oslovila bohatost kritického dialogu a otevřenost kantora k přijetí jeho individuálního tvarosloví. Pod Skreplovým vedením dále rozvíjel mimo své klasické portréty i různé verze zátiší, reflektoval současné politické události i osobní přelomy. V tomto období umělcova tvorba také začala figurovat v galerijním prostředí. V roce 2016 umělec absolvoval pobyt v Mnichově na Akademie der Blindenden Künste München, kde ho ovlivnila spolupráce s Gregorem Hildebrandtem. Pro něj emblematická intimita jeho tvorby se stále více krystalizovala, díky pobytu se autor také začal situovat do uměleckohistorického kontextu evropského umění. Umělec současně žije a tvoří v Praze.


Výběr z výstav

Samostatné výstavy
13. 02. 2020 – 30. 4. 2022 Vím, co je smrt, aniž bych se jí dožil (Galerie Zlatý Klenot,Chomutov)
02. 10. 2019 – 30. 10. 2019 Hřbitovní kvítí kvete pro všechny (Topičův salon, Praha)
15. 02. 2019 – 03. 03. 2019 Co růží zvou i zváno jinak, vonělo by stejně (Galerie 1. patro, Praha)
30. 10. 2018 – 30. 11. 2018 Za zrcadlem (Dolmen, Praha)
04. 06. 2018. – 28. 06. 2018 Vanitas (Galerie Peron, Praha)


Skupinové výstavy
12. 7. 2024 – 22. 9. 2024 Za tichem květin (Muzeum a Pojizerská galerie Semily)
10. 11. 2021 – 24. 4. 2022 Nadějné vyhlídky (Centrum současného umění DOX, Praha)
16. 12. 2020 – 18. 04. 2021 Vanitas (Centrum současného umění DOX, Praha)
26. 9. 2019 – 24. 4. 2020 Raději sbírat motýly? (Moravská galerie v Brně, Brno)
21. 03. 2019 – 31. 5. 2019 SALM MODERN #1: MOŽNOSTI DIALOGU (Národní Galerie Praha – Salmovský palác)
05. 09. 2018 – 30. 9. 2018 Future Ready (Kampus Hybernská, Praha)
21. 06. 2018 – 1. 07. 2018 (Jiné místo) Tady (AVU, Praha)

Nataša Hand

 

Michal Rapant ve své jedinečné tvorbě primárně rozvíjí témata téměř archetypálně spjatá s médiem malby – zátiší a portrét. Osobnosti, které mu vstupují do života získávají novou existenci na jeho plátnech. Je nepopiratelným faktem, že svět 21. století válčí se svou vlastní nezobrazitelností. Vynález fotografie uvrhl uměleckou sféru portrétu do světa úzkostných existenciálních otázek. Jak, a proč se věnovat podobizně, když fotoaparát zajistil její přenos? Podobizna je komplikovaná. Zdánlivě banální fráze, jež ve skutečnosti dekonstruuje mnoho. Výraz z latiny complicare znamená doslova skládat, svazovat, zmnožovat či násobit, jeho základem je plicare nebo-li složit. Rapant zkoumá záhyby jež vytváří vlnění prostoru při setkání mezi dvěma subjekty. Vibrace se prolínají jedna do druhé až není zřejmé, kde je konec a kde začátek – reality jsou provázané a skladba času a prostoru pozbývá na významu. Kde je model a kde autoportrét? Na který emoční svět vlastně hledíme? V síťování světa dochází ke komplexnímu propletení. Rapantovy obrazy zkoumají onu extatickou, dojemnou, bolestnou, mnohdy dechberoucí vazbu mezi já a světem jež obývám. Tato nesmírně intenzivní komplikovaná podobizna se u autora objevuje i u zátiší s květinami, kde dochází k personifikaci. Květiny se stávají vypravěčem konkrétního příběhu. Na ten se vrství performativita jejich utržení, jejich bujará prchavá krása ve váze a následné chřadnutí, zánik. Autor narativ prováže pohřbením květin do země, truchlí navrací objekt do cyklu.

Vlnění je evidentní i v samotné technice, jež umělec volí. Rapant vytváří magneticky sochařskou malbu, kde jednotlivé vrstvy vytváří pastózní povrch. Naprosto unikátní je čas, jež Rapant stráví u tvorby jednotlivých děl. V horečnatém tempu je autor schopen vytvořit dílo v otázce řádky dní, v některých případech jde o omamný dialog trvající pouhé hodiny. Poutavým kontrapunktem se stává pozadí jeho pláten, která jsou formována jakýmsi časosběrem. Umělec postupně odkládá otisky z minulých obrazů otřením prstů, špachtlí, štětců o plátno a vytváří tak zcela abstraktní ornamentální spletenec, na jehož popředí dále rozehrává jednotlivá témata. Tím tak vytváří hapticky propojenou tvorbu, jež je umocněna názvy dokončených děl, jednotlivých výkřiků či celých vět. Dohromady tyto elementy tvoří jakousi nekonečnou báseň, báseň bez začátku či konce, záhyby jednotlivých pohnutek autorovy duše.

Sdělení umělcových děl je nekonečné. Skutečnost se stává skutečnou právě díky neustálému pohybu. Tak, jako žitá realita, jež je definovaná svou neopakovatelností se obrazy rovněž každým okamžikem mění, rezonují, vyvíjejí se. Vstoupit do gravitačního pole umělcových děl znamená být neustále znovu pohlcován. Touto totální malbou Rapant skládá bezmezný hold nesmírnému vrstvení světa a jeho nekonečně oslnivým záhybům.

V kráse i bolesti, potu a lesku, pro co jiného žít.