Pocta císaři a králi Karlu IV.
V Knihovně Karla Dvořáčka proběhl další z řady kulturních podvečerů iniciovaných a zprostředkovaných Dr. Ivanem Pokorným za finanční podpory MěÚ Vyškov. Tentokrát byl věnován druhému z významných výročí letošního roku.
Autorem literárně hudebního pořadu k sedmistému výročí narození Karla IV. s názvem Pocta císaři a králi je hudební skladatel Daniel Dobiáš, kterého zná vyškovské publikum již ze setkání s Williamem Shakespearem a Martinem Hilským. Některé ze sonetů přeložených prof. Hilským a zhudebněných Danielem Dobiášem zazněly i v tomto podvečeru.
První dámou večera a hostem z nejváženějších pak byla paní Táňa Fischerová. Herečka, recitátorka, moderátorka, spisovatelka, politička a především nevšední osobnost. Paní Fischerová přednesla řadu citací o životě Karlově, jak je sepsal on sám v pověstném díle Vita Caroli. O tom, jak malého chlapce Václava poslal otec na dvůr krále Francie. Kterak tam pod vedením učenců nabyl mimořádného vzdělání a znalostí dvorské etikety. Jak si získal přízeň tohoto francouzského panovníka, krále Karla IV. Sličného (mimochodem posledního Kapetovce v přímé linii), jak byl oddán s francouzskou princeznou Blankou z Valois a již jako Karel se vrátil do Čech s plnou znalostí jazyka latinského, německého, francouzského a italského. A zcela zapomenuv svoji mateřštinu. Ve Vita Caroli píše „Opuštěným zpustlým hradem pražským prolétávali havrani.“
Karel se „znova naučil česky tak, že mluvil jako každý jiný Čech“. A do Prahy se rozhodl umístit centrum říše, vybudovat ve středu Evropy druhý Jeruzalém. Centrum mocenské, ale především duchovní. Výběr textů kurtoazní a vagantské poezie zhudebněných Danielem Dobiášem byl velmi aktuální a vlastně nadčasový. Již názvy skladeb to dokumentují. Milovat zem, Peníz, Mamon, nebo Kdy nastanou lepší časy. A že se autor umí jako klavírista opřít do kláves, ukázal třeba na francouzské lidové. Chyběly už jen šalmaje a byli jsme skutečně ve středověku. A na závěr Epitaf z náhrobku Karlova. Dobrý důvod k zamyšlení.
A co si z podvečera mohl odnést ten, pro koho karolínská faktografie není neznámá? Autorský hudebně literární zážitek a dva poznatky. Poznatek, že to, co věděli středověcí mečíři o kování, platí nejen pro čepele mečů, v ranném středověku nejkvalitnější.
Platí i pro osobnosti. Zdánlivě neslučitelné fyzikální vlastnosti kovů, křehkost a pevnost, mohou v metalurgii jít ruku v ruce. A takové spojení osobních vlastností platí i pro osobnost paní Táni Fischerové. Křehká žena recitovala poselství nejmocnějšího muže své doby.
Snad nezáměrné, ale velmi symbolické spojení. Spojení křehkosti a pevnosti. Ale především pak poznání, jak tristně kontrastuje duchovní prostředí středověku a nadčasovost moralit Karla IV. pro lid prostý a pro budoucí panovníky s dnešním stavem naší společnosti. Společnosti postrádající především duchovní rozměr a nadčasovost. Žel Bohu…
Je potěšující, že toto inspirující představení mohli zhlédnout kromě veřejnosti i studenti gymnázií ve Vyškově a Bučovicích.
Autor článku a fotografií: Dr. Karel Floryk
[Not a valid template]