Po stopách pivovaru a cukrovaru ve Vyškově
Událost se konala 2.5.2023 16:30 - 18:00 mimo knihovnu.
V květnové vycházce se vrátíme k historii pivovarů a cukrovaru ve Vyškově. Pivo ve Vyškově vařili měšťané po domech, které měly právo várečné a v obecním pivovaru. Ten se nacházel v domě čp. 47 na Masarykově náměstí ve dvorním traktu. Městský pivovar byl zničen roku 1643, obnoven v 2. polovině 17. století. Byl významným zdrojem příjmů do městské pokladny. Várečné právo městu potvrdil roku 1460 olomoucký biskup Tas Černohorský z Boskovic. V privilegiu biskupa Thurza z roku 1498 je uvedeno, že nelze vařit pivo jinde než přímo ve městě, na předměstí nesměl nikdo piva vařit. Pivo se také vařilo na zámku pro biskupství. Biskup Karel z Lichtensteinu–Castelcorna nechal vystavět nový pivovar vedle zámku (1680). V pivovaru hospodařila vrchnost,od počátku 19. století byl pronajímán (F. Čáp, A. Hauer, G. Milchspeiser a E. Katscher), v roce 1891 si pivovar pronajala česká firma Jung a spol., od roku 1926 Janda, Dvorský spol. Pivovar byl postupně modernizován a rekonstruován (varna, kotelna, strojovna, lednice, stáčírna ad). V roce 1930 vyrobil kolem 30 000 hl. piva. Po znárodnění v roce 1948 přešel pod národní podnik Středomoravské pivovary a později pod Jihomoravské pivovary. V provozu byl do roku 2017.
Od pivovaru přejdeme kolem zámku a hřbitova k místu, kde stával cukrovar .V roce 1868 vznikla komanditní společnost Drnowitzer Zuckerfabrik Offermann & Comp., která vybudovala ve Vyškově cukrovar jako surovárnu. Surovárny zpracovávají cukrovou řepu až po surový cukr, a posléze odesílají tento produkt do rafinérií. Pravděpodobně největší úlohu pro umístění surovárny do Vyškova sehrála výstavba železnice ve směru Brno-Přerov (1869). Důležitým faktorem, který ovlivnil rozhodnutí umístit surovárnu do Vyškova, byly vodní poměry, i když v názvu zůstalo slovo drnovický podle jednoho ze spoluzakladatelů Jana Mundyho, majitele drnovického panství.
V roce 1924 se cukrovar proměnil v akciovou společnost s názvem Vyškovský cukrovar a. s. kde největší akciový podíl ve společnosti měla rodina Skutezkych. Další zastávkou budou dvě vily na Brněnské ulici. Domy obývala rodina Skutezkych, podnikatelů v cukrovarnictví a zemědělství. První do Vyškova přišel Wilhelm Skutezky (1828–1889), původně židovský obchodník v Brně. Byl spoluzakladatelem, společníkem a prvním ředitelem cukrovaru ve Vyškově Po smrti Wilhelma Skutezkého převzali vedení podniku jeho synové MUDr. Hubert Skutezky (1857–1924) a Gustav Skutezky (1859–1937). Oba bratři patřili mezi uznávané ekonomy a národohospodáře. Těsně před zánikem Rakouska-Uherska je císař Karel I. povýšil do rytířského stavu. Posledním ředitelem z rodiny Skutezkych se stal Gustav Skutezky ml. (1892–1976). Vůči Československu vystupoval jako loajální Němec. Jeho chování se změnilo po okupaci, kdy získal říšské občanství. Protože byl poloviční žid a jeho majetek byl ohrožen arizací, chtěl se vyhnout represím, a tak se přihlásil do wehrmachtu. Přesto byl od prosince 1944 internován v pracovním táboře v Načetíně u Chomutova. Po návratu do Vyškova byl v květnu 1945 zatčen a obviněn, že z prostředků cukrovaru podporoval NSDAP. V červnu 1946 byl odsouzen k jednomu roku vězení a zabavení majetku. Po propuštění odešel do Rakouska, kde již pobývala jeho manželka. Pracoval nadále v cukrovarnictví.
Cukrovar byl uzavřen v roce 1994 po sto dvaceti šesti letech provozu. Demolice objektů a odstřel komínu proběhly roku 2001. Na místě vzniklo několik obchodních center. Existenci cukrovaru ve Vyškově tak připomíná pouze Cukrovarská ulice.
