Po stopách osobností Vyškovska 5, výstava
Mezi prezentovanými osobnostmi najdeme politiky, výtvarníky, hudebníky, literáty, sportovce.
Patří mezi ně rodák z Čechyně Vladimír Čermák (1929–2004), právník, filosof, politolog, profesor Masarykovy univerzity a v letech 1993–2003 soudce Ústavního soudu České republiky. Vladimír Čermák se výrazným způsobem zasloužil o rozvoj politologie v Brně a o rozvoj právní filozofie a právního vědomí v Česku Kromě své teoretické a vědecké práce dr. Čermák řadu let spolupracoval s brněnskými alternativními divadly.
V letech 1911–1919 ve Vyškově žila s rodiči a studovala na gymnáziu Růžena Vacková (1901–1982). Studovala v Praze na Filozofické fakultě UK obor klasické archeologie, dějiny umění a filozofii a estetiku. V roce 1930 se habilitovala jako soukromá docentka a o sedmnáct let později se stala druhou ženou v historii, která na je na Univerzitě Karlově jmenována profesorkou. Během třicátých let se profilovala jako významná vědecká pracovnice v oboru klasické archeologie a dějin umění, publikovala však také teoretické práce v oboru teatrologie. V únoru 1945 byla zatčena gestapem pro velezradu a v pankrácké cele smrti čekala na popravu. Dočkala se však osvobození. V únoru 1948 se jako jediná z profesorského sboru Univerzity Karlovy zúčastnila demonstrativního pochodu studentů na Hrad, v zimním semestru 1950–1951 už nesměla přednášet. Dne 22. 2. 1952 byla zatčena a za protistátní činnost odsouzena na 22 let do žaláře, na svobodu byla propuštěna až v roce 1967.Jako jedna z prvních podepsala Chartu 77.
Dvě osobnosti jsou spojeny s obcí Šaratice. Ezechiel Ambros (1861–1915), rodák z osady Kavriánov, dnes součást Šaratic, vynikl jako organizátor hudebního života, sbormistr i skladatel v Kroměříži a především v Prostějově. Juraj Slota-Rajecký (1819–1882), katolický kněz, pedagog, básník a vlastenec působil v letech 1845–1852 jako kaplan v Šaraticích. Po návratu na Slovensko získal učitelské místo na gymnáziu v Banské Bystrici. Juraj Slota byl zakládajícím členem Matice slovenské. V roce 1847 vydal obsáhlou, bohatě ilustrovanou sbírku veršů pro děti Zrcadlo maličkých. První oddíl knihy obsahuje didaktické a moralizující verše s náboženskou a přírodní tematikou, s náměty z dětského života, školní písně a návody chování. Druhý oddíl přináší epické básně o životě světců a bajky. Sbírka je napsaná v češtině s četnými slovakismy.
Zajímavou osobností byl i hrabě Emanuel Pötting-Persing (1819–1898). Působil jako kněz na mnoha moravských venkovských farnostech – v letech 1853–1868 ve Švábenicích a všude si získával oblibu u věřících i ostatních duchovních pro svou vlídnost a obětavost. Od roku 1868. kdy se stal sídlením kanovníkem, hrabě žil a působil v Olomouci. Ačkoliv jeho rodným jazykem byla němčina, velmi empaticky vnímal dvojjazyčné prostředí tehdejší Moravy a uvědomoval si i důležitost rovnováhy a dobrého vycházení mezi oběma národy, žijícími v jedné zemi. Podporoval české školy v Olomouci. V letech 1894-1895 nechal postavit budovu školy a vznikl zde Ústav hraběte Pottinga pro výchovu dívek. Škola byla první olomouckou institucí pro ženská povolání s vyučováním v češtině. Od roku 1948 funguje v tomto neogotickém paláci zdravotnická škola.
Z Nevojic pocházel varhaník a pedagog Josef Pukl (1921–2006). Za svou kariéru provedl více než 700 koncertů doma i v zahraničí (Japonsko, Itálie, Maďarsko, Polsko, Německo, Holandsko, aj.). Jako interpret vyrostl J. Pukl z tradice romantické reprodukce, na níž byly na přelomu 19. a 20. století přestavovány tehdejší nástroje. Jeho interpretace skladeb byly profesionálně dokonale zvládnuté a jeho předností byla také schopnost pohotové hry z listu a výjimečné improvizační nadání.
Své dětství prožil ve Vyškově Autor vědecko-fantastických románů a povídek pro mládež, publicista Jan M. Troska (1881–1961), vlastním jménem Jan Matzal. Svou tematiku našel ve vědecko-fantastických příbězích a brzy se stal jedním z čtenářsky oblíbených představitelů tohoto žánru v české literatuře pro mládež. Nejvýznamnějšími z jeho knih jsou trilogie Kapitán Nemo a Zápas s nebem.
Autor literatury faktu Oldřich Klobas (1933–2005) se narodil v Křenovicích. V roce 1953 byl zatčen a odsouzen jako člen protikomunistické odbojové skupiny Sodan (Skautská organizace demokracie a nezávislosti), propuštěn po 10 letech vězení na Mírově a v uranových dolech v Jáchymově. O. Klobas publikoval od sedmdesátých let, věnoval se období okupace (Třetí most, Jak umírají růže), zajímaly ho významné osobnosti, je autorem knih o výtvarných umělcích Aloisi Kalvodovi a Karlu Zemanovi, Františku Náglovi či Václavu Kounicovi (Šlechtic nejen rodem, 1993). Za knihu Jak se chodí v laně z roku 1996 (osudy politických vězňů v padesátých letech 20. století) získal Cenu E. E. Kische. Jednu ze svých prací věnoval orientalistovi Aloisi Musilovi.
František Uhlíř (1900–1980), rodák ze Lhoty u Vyškova a absolvent vyškovského gymnázia, byl učitelem, politikem, poslancem, sociologem a anglikánským knězem. V roce 1939 uprchl přes Polsko do Francie a později do Británie. Angažoval se v československém exilu a zahraničním vojsku. Byl členem exilové Státní rady Československé.Po únorovém převratu se mu podařilo uprchnout přes Německo do Londýna a v roce 1951 odjel do Kanady, vyučoval sociologii a filozofii náboženství na vysokých školách. Studoval teologii a v roce 1956 byl vysvěcen na kněze anglikánské církve. Založil Školu křesťanského života sídlící v Gatineau u Ottavy.
Sportovkyně, trenérka Jaroslava Matlochová (1930–2015), rozená Rybnikářová, se narodila v rodině úředníka státní správy, který byl pracovně přidělen na Podkarpatskou Rus. V roce 1939 se rodina usadila ve Vyškově. J. Matlochová maturovala v roce 1949 na vyškovském gymnáziu. Již od dětských let sportovala v Sokole, byla členkou vítězného družstva vyškovských dorostenek na sletových závodech v roce 1948 v Praze. Od roku 1950 žila a pracovala v Praze a později se stala jednou z nejvýraznějších gymnastických trenérek V letech 1951–1968 působila jako trenérka a vedoucí reprezentačního družstva žen ve sportovní gymnastice a do historie gymnastiky se zapsala se svou nejslavnější svěřenkyní - osminásobnou olympijskou vítězkou Věrou Čáslavskou.
Z Vyškova pocházel umělecký knihař Jan Vrtílek (1906–2000). Vyučil se u A. Indry ve Vyškově, absolvoval mistrovský kurz Zemského úřadu pro zvelebování živností v Brně v roce 1928. Od téhož roku žil v Žilině. Pracoval v několika knihařských dílnách, koncem třicátých let se osamostatnil. Dokonalá řemeslná zdatnost a neustálý proces tvůrčího hledání – to jsou výchozí premisy Vrtílkovy tvorby. Usiloval o umělecké ztvárnění knižních vazeb. Postupně experimentoval jak s barvením kůží, vlastní výrobou pergamenů i potahových papírů, tak i s užitím poškozených kůží, fragmentů historických vazeb.