Noc literatury opět ve Vyškově! – Aktualizováno
Video z Noci literatury
Ve středu 10. května 2017 se Knihovna Karla Dvořáčka již potřetí připojí k celostátní akci Noc literatury.
Projekt odstartoval v roce 2006 v Praze, ale od roku 2013 se díky spolupráci se Svazem knihovníků a informačních pracovníků začal rozrůstat i do dalších měst České republiky. Literatura se tak i díky knihovnám stává na jeden večer celorepublikovým fenoménem.
Ambicí projektu je představit posluchačům současnou evropskou literaturu netradičním způsobem a zároveň oživit večerní město přitažlivou akcí. Na různých místech čtou během jednoho večera známé osobnosti ukázky ze zajímavých knih. Trojí atraktivitou projektu, tedy spojením zajímavého textu, neobvyklého místa a originální prezentace usilujeme o vytvoření jedinečného kulturního zážitku pro širokou veřejnost.
Milovníci knih a hudby se tentokrát sejdou na Dámské jízdě v historické fyzikální učebně v budově Gymnázia Vyškov, Komenského 16/5. V seznamu knih, ze kterých budeme číst, je také Ukulele Jam dánské autorky Alen Meškovic. Proto našimi hlavními hosty budou členky souboru Babybanda – čti babybanda. Začátek je v 19.00 hod.
Akce se koná za finančního přispění Ministerstva kultury ČR a Klubu přátel KKD, spolek.
Anotace k „nočním“ knihám, které si můžete vypůjčit v naší knihovně:
Belgie/Vlámsko
Griet Op de Beecková: Pojď sem, ať ti můžu dát pusu
Překlad: Adéla Elbel, Host 2017
Griet Op de Beecková (* 1973) je vlámská spisovatelka a žurnalistka, v letech 1994–2004 působila jako divadelní dramaturgyně. Za svou prvotinu Výš než v sedmém nebi (2013; česky 2015) získala Bronzovou sochu za nejlepší nizozemsky psaný debut a byla nominovaná na řadu dalších ocenění. Svůj druhý román Pojď sem, ať ti můžu dát pusu vydala o rok později.
Román Pojď sem, ať ti můžu dát pusu, je bezostyšně upřímným příběhem o tom, proč se stáváme tím, kým jsme. Mona jako dítě, jako čtyřiadvacetiletá dívka a jako pětatřicetiletá žena. Román o dětství, ale také o rodičovství. O zlomených lidech a o tom, jak neúmyslně ubližují ostatním. O tom, kde končí odpovědnost a začíná vina. O tajemstvích a samotě. O nemoci a mlčení. O tom, jak je nebezpečné být silný. O zapomínání a neschopnosti zapomenout. O odvaze zachránit sebe sama. A samozřejmě také o lásce. Protože ta je vše, co máme, nebo alespoň téměř vše.
Dánsko
Alen Mešković: Ukulele jam
Překlad: Markéta Kliková, Argo 2017
Alenu Meškovićovi (* 1977) bylo teprve čtrnáct let, když Bosna vyhlásila nezávislost – ve stejné době propukl jugoslávský konflikt a následná humanitární katastrofa, při níž více než sto tisíc lidí zemřelo nebo uprchlo ze svých domovů. K početné skupině uprchlíků patřila také Meskovićova rodina, která před svým příjezdem do Dánska strávila dva roky v táboře pro bosenské uprchlíky.
Ukulele jam je příběh o smutku, naději a válce, o hormonech a touze – vnímaný perspektivou mladého imigranta. Jednoho letního dne na počátku 90. let přijíždí dospívající Miki se svou rodinou do chorvatského uprchlického tábora. Přestože má rodina k dispozici teplou vodu a pláž v blízkosti, Mikiho matka často pláče a jeho otec je zoufalý z hledání práce a nového smyslu života. Ovšem Miki se s bezelstností Holdena Caulfielda snaží neztratit bezstarostnost svého věku. Poslouchá rock, chodí na párty, pije levné víno a užívá si s holkami. Válka a politický konflikt jsou nicméně stále hluboko v jeho mysli. Zvláště když myslí na svého staršího bratra, který je buď v některém ze srbských zajateckých táborů, nebo dokonce už po smrti…
Irsko
Sara Baume: Jasno lepo podstín zhyna
Překlad: Alice Hyrmanová McElveen, Odeon 2016
Sara Baume (* 1984) vystudovala tvůrčí psaní na dublinské Trinity Collegeu. Její debutový román Jasno lepo podstín zhyna byl roku 2015 nominován na několik literárních cen v čele s Guardian First Book Award a Costa First Novel Award.
Pozoruhodný titul prvotiny mladé irské autorky je poetickou variantou názvů čtyř ročních období, která tvoří časový rámec příběhu přátelství dvou psanců – osamělého člověka a týraného psa. Sedmapadesátiletý podivín Ray žije sám v domě po svém otci v nejmenovaném městečku na irském pobřeží. Nikdy nechodil do školy, bojí se lidí, jeho jedinými společníky jsou knihy. Jednoho dne si v místním útulku pořídí zohaveného jednookého psa, rychle k němu přilne a poprvé v životě pocítí hluboké pouto k jiné živé bytosti. Když Jednooko napadne cizího psa, oba vyděděnci prchají a vydávají se na epickou cestu napříč Irskem, během níž mu Ray postupně svěřuje pochmurná tajemství ze své minulosti.
Itálie
Elena Ferrante: Geniální přítelkyně
Překlad: Alice Flemrová, Prostor 2016
O skutečnou totožnost Eleny Ferrante se literární obec zajímá už od počátku 90. let, kdy vyšla románová prvotina osob(y) publikující(ch) pod tímto jménem. Ale ať už je to kdokoli, v současnosti je kritikou řazena mezi největší žijící italské autory a týdeník Time ji v roce 2016 zařadil mezi 100 nejvlivnějších lidí světa. S jejím vypravěčským mistrovstvím, které není založeno na narativních experimentech, ale na strhující síle výpovědi o těch nejzákladnějších lidských citových poutech, se už mohli čeští čtenáři setkat v románě Dny opuštění (2011).
Neapolská periferní čtvrť Luzzatti, 50. léta minulého století. Právě tam a tehdy začíná příběh jednoho ženského přátelství. Jeho vypravěčkou je Elena, která už jako stará žena vzpomíná na svůj život, který byl, kam její paměť sahá, vždycky ovlivňován silnou osobností Lily. Sama je přitom klíčovou postavou zas pro Lilin osud, v jejích očích je tou geniální kamarádkou naopak ona. Přátelství vzájemně odlišných hrdinek je vylíčeno až s nemilosrdnou otevřeností jako systém „spojených nádob“, jako bolestné zrcadlení, jako celoživotní soupeření, jako pevné pouto, které často škrtí. Úhelným kamenem jejich komplikovaného vztahu představuje snaha obstát v mužském světě, jehož konvenční hranice jsou pro ně stejně tak svazující jako hranice jejich čtvrti plné pokrytectví a násilí.
Izrael
Amos Oz: Jidáš
Překlad: Lenka Bukovská, Mariana Fisher, Paseka 2016
Amos Oz (* 1939) je izraelský spisovatel, esejista, novinář a profesor literatury na Ben Gurionově univerzitě v Beer Ševě. Od roku 1967 patří k předním zastáncům dvoustátního řešení izraelsko-palestinského konfliktu. Je autorem řady románů, povídkových a esejistických sbírek a také nositelem mj. Mírové ceny německých knihkupců (1992), Izraelské ceny za literaturu (1998) a Ceny Franze Kafky (2013). Jeho knihy byly přeloženy již do 42 jazyků, včetně arabštiny.
Pětadvacetiletý Šmuel Aš je neutěšenou rodinnou situací donucen přerušit studium na univerzitě a v domku na kraji Jeruzaléma dělá za byt a stravu společnost chromému panu Waldovi, se kterým vede debaty o historii a politice. Jejich rozmluvy se týkají mimo jiné postavy Jidáše Iškariotského, nad jehož rolí ve vztahu k Ježíšovi se Šmuel zamýšlí ve své nedokončené bakalářské práci. V domě bydlí rovněž krásná a tajemná Atalja, dcera někdejšího názorového oponenta zakladatelů izraelského státu, donuceného k odchodu z veřejných funkcí a ocejchovaného jako zrádce. Tragický příběh Ataljina otce Šmuela stále silněji přitahuje, ještě víc ho ale fascinuje žena sama – svým půvabem, chladem i postupně se odkrývajícím bolestným osudem.
Nizozemsko
Dola de Jongová: Pole je tento svět
Překlad: Magda de Bruin Hüblová, Pistorius & Olšanská 2016
Dola de Jongová (1911–2003) zahájila v předválečném Nizozemsku novinářskou a literární dráhu, kterou kombinovala s baletní profesí. Než na jaře 1940 před německou okupací zemi opustila, stačila vydat několik knížek pro děti i svůj románový debut. V New Yorku navázala na započatou literární kariéru dalšími romány, včetně toho nejoceňovanějšího, Pole je tento svět, jehož nové nizozemské vydání v roce 2015 vrátilo spisovatelku opět do středu čtenářského zájmu.
Severoafrický Tanger, 1941. Přestupní stanice na útěku před nacismem. Spolu s uprchlíky z nejrůznějších zemí se zde ocitá i mladý nizozemský pár, Aart a Lies, který se ještě před okupací pokusil uniknout „z civilizace“. Cestou na jih už však nemohli přehlížet dopady šířící se války, a tak postupně nabrali šest dětí různého věku a národnosti, které se ocitly ve Francii samy, ať už následkem pronásledování židů, či proto, že se jejich rodiče postavili nacismu na odpor. „Rodina“, rozšířená mezitím i o vlastního synka Dolfíka, se v Africe snaží uchytit obděláváním najatého políčka se zeleninou. Protože jim však chybí zkušenost místních rolníků, nepřináší ani nelidská dřina potřebný výsledek. A právě tehdy se naplno ukáže, že děti, zdánlivě bezbranné oběti války, nezdolnou vitalitou předčí dospělé.
Norsko
Selma L?nning Aar?: Už budu!
Překlad: Anežka Sobotková, XYZ 2016
Selma L?nning Aar? (* 1972) pochází z norského Stordu. Pro českého čtenáře zatím neznámá autorka působí jako sloupkařka v denících Dagbladet a Klassekampen. Za svou první novelu The Final Story získala cenu pro nejlepší knižní debut. Celkem napsala šest knih pro dospělé a dvě pro děti.
Julie už od svého „poprvé“ předstírá vyvrcholení. Jednoho dne se však rozhodne, že toho už bylo dost a zamkne se v ložnici se zásobou potravin na několik dní, dětským olejem a Mr. Rabbitem – vibrátorem s třicetidenní zárukou na orgasmus. Zatímco leží v posteli, přemítá o své sexuální historii: o klucích, které potkala, náhodných známostech a o svém muži. Ten mezitím přešlapuje za dveřmi ložnice společně s jejich třemi dětmi, ukrajinskou au-pair a stavebními dělníky z Polska, a snaží se zjistit, co tam ta Julie pořád dělá a kdy už konečně bude hotová. Už budu! je hořká komedie o očekáváních, kterými ženy zatěžuje společnost, a o očekáváních, kterými se ženy zatěžují samy. Autorka zde píše vtipně a s nadhledem o sexualitě, identitě i o médii vytvořeném obrazu „normálnosti“.
Polsko
Szczepan Twardoch: Morfium
Překlad: Michael Alexa, Host 2017
Szczepan Twardoch (* 1979) je jedním z nejvýraznějších polských prozaiků střední generace. Narodil se ve Slezsku a téma vlastní národní identity a prolínání slezských, německých a polských kulturních vlivů je pro něj zásadní. Jeho prózy mají často skutečné historické pozadí, které ovšem vypravěč využívá podle svého uvážení a pohybuje se na hranici reálného a fantaskního světa.
Velký román o antihrdinovi své doby, Konstantinu Willemanovi, „zhýralém džentlmenovi, kurevníkovi a narkomanovi“, který se všemožné vyhýbá všem životním rozhodnutím. Kosťa, syn slezské nymfomanky Kateřiny Willemanové a německého aristokrata Baldura von Strachwitze, je vychován jako Polák, nejraději ovšem propíjí matčiny peníze v luxusních podnicích a utrácí ve varšavských bordelech. Hlavní roli v jeho životě hrají ženy, kterým – ač vystupuje jako maskulinní macho – podléhá. Je rozpolcený mezi svou vášnivou milenkou Salome a ctnostnou manželkou Helou, která ho nakonec po vypuknutí války a německé okupaci Polska v roce 1939 donutí zapojit se do odboje, protože se to přeci sluší a patří. A Konstantin přijímá svou misi ve velké válečné hře.
Slovensko
Svetlana Žuchová: Obrazy ze života M.
Překlad: Miluše Krejčová a Tomáš Krejčí, Motto 2016
Svetlana Žuchová (* 1976) je slovenská prozaička a překladatelka. Na Vídeňské univerzitě studovala psychologii a v Bratislavě medicínu. Píše blogy a publikuje články v literárních časopisech, překládá z němčiny a angličtiny. Je trojnásobnou finalistkou ceny Anasoft Litera. Její novela Obrazy zo života M. (2013) získala Cenu Evropské unie za literaturu.
Marisia cestuje každý víkend z Vídně do Bratislavy. Nejezdí sem na návštěvu domova, ani kvůli neúspěchu v zahraničí. Přichází prožít umírání svojí matky. Každý víkend ji navštěvuje v nemocnici, aby společně mlčely o životě i umírání. A protože je velmi racionální, neustále „rozumně“ vysvětluje všechno, co ji potká. Po matčině smrti hledá místo, kam by mohla zase patřit. Vrací se zpátky na Slovensku, kde pracuje jako zdravotní sestra. Musí si život znovu vybudovat a do tohoto procesu vpouští i čtenáře. Každodennost a banalita se střídá s výjimečnými situacemi, přičemž každodennost vítězí. Hlavním motivem vyprávění ale zůstávají rodinné vazby, ty původní i nově vytvořené, blízké i formální, jejich důležitost – i zbytečnost.
Španělsko
Arturo Pérez-Reverte: Tango staré gardy
Překlad: Vladimír Medek, Argo 2016
Arturo Pérez-Reverte (* 1951) je nejčtenější a nejpřekládanější současný španělský spisovatel. V letech 1973–1994 působil jako novinář a válečný reportér. Poté se začal věnovat vlastní tvorbě, na niž dokonale uplatňuje žurnalistickou zásadu, že důležitý je příběh. V jeho knihách se občas stírá hranice mezi realitou a fikcí, jsou psány čtivým stylem s důkladnou znalostí reálií. Doposud publikoval více než 20 románů, řada z nich byla zfilmována.
Napínavý milostný román Tango staré gardy je příběhem vášnivého vztahu, intrik a zrady, který zabírá celá čtyři desetiletí bouřlivého 20. století. Strhující příběh lásky Maxe Costy a Mechy Inzunzové se postupně odehrává na třech různých místech: v důsledku podivné sázky dvou hudebníků se ocitají v Buenos Aires roku 1928, během španělské občanské války v Nice, kde se rozehrává špionážní hra, a v šedesátých letech je opět nacházíme v Sorrentu u partie šachů.
Švédsko
Frida Nilsson: Piráti z Ledového moře
Překlad: Viola Somogyi, Portál 2016
Frida Nilsson (* 1979) je švédská autorka dětských knih, držitelka ceny Astrid Lindgrenové. Literárně debutovala v roce 2004 románem pro děti Neuvěřitelné prázdniny stopem paní Vrány, po jehož úspěchu napsala sérií knih o hlavní hrdince Hedvice, inspirovanou vlastním dětstvím. Tvorbě pro děti se věnuje i jako autorka pro rozhlas a televizi.
Napínavý příběh v duchu severské klasiky se čte jedním dechem a vypráví o sestrách Siri a Miki, které žijí s tatínkem na ostrově v Ledovém moři. Mladší Miki jednoho dne unesou piráti a Siri se ji vydává hledat. Po cestě zažívá mnohá dobrodružství: pozná lovkyni bílých vlků, naučí se střílet z pušky, ztroskotá na ostrůvku a zachrání mládě mořské panny, až posléze konečně dorazí k pirátskému kapitánovi Bělovousovi. Piráti ji s dalšími unesenými dětmi přinutí pracovat v dole, kde se těží uhlí, z něhož chce Bělovous vyrobit diamanty. Siri se však nevzdává a ostatními dětmi připravuje plán na vysvobození.
Švýcarsko
Sacha Batthyany: A co to má co dělat se mnou?
Překlad: Viktorie Hanišová, Host 2016
Sacha Batthyany (* 1973) je švýcarský novinář a spisovatel. Po studiu sociologie v Curychu a Madridu působil jako redaktor v novinách, později se stal korespondentem ve Washingtonu. Zároveň vyučuje tvůrčí psaní na Švýcarské novinářské škole MAZ. Za svou literární prvotinu z roku 2016 A co to mám co dělat se mnou? byl nominován na Švýcarskou knižní cenu.
Kniha Sachy Batthyanyho je psychologickým portrétem současné generace a zároveň neobvyklou rodinnou kronikou, která na příbězích dvou rodin zpřítomňuje dějiny střední Evropy. V březnu roku 1945 hraběnka Margit Thyssen-Batthyanyová uspořádala večírek v rakouském městečku Rechnitz. Okolo půlnoci část hostů opustila zámek a zastřelila sto osmdesát Židů. Co se tehdy přesně stalo, je dodnes zahaleno tajemstvím. Margit po zbytek života mlčela, těla obětí nebyla nikdy nalezena a očití svědci záhadně zemřeli. Při rozplétání zločinu narazí vypravěč na dávná rodinná traumata. Pátrání po rodinné historii ho zavede do předválečného Maďarska, poválečného Rakouska a současného Švýcarska, sibiřských gulagů, do jihoamerického obýváku ženy, která přežila Osvětim — a také na gauč psychoanalytika.
Velká Británie
Jullian Barnes: Roviny života
Překlad: Petr Fantys, Odeon 2015
Julian Barnes (* 1946) je anglický experimentální prozaik a esejista, ale také autor detektivních románů, které publikuje pod pseudonymem Dan Kavanagh. Začínal jako novinář, nejprve jako kritik v Times Literary Supplement, posléze dlouhá léta působil v The Observer. Pochází z rodiny učitelů francouzštiny, jejichž vřelý vztah k Francii podědil, a dnes Barnes na oplátku patří v této zemi k nejoblíbenějším a nejuznávanějším anglosaským autorům.
Kniha je příběhem silné lásky i příběhem velkého smutku. Je pronikavou meditací o věcech, které nás vynášejí do výšek, i o událostech, které nás strhávají na zem. Autor, jak už u něj bývá zvykem, spojuje „to, co ještě nikdo nikdy nespojil“, aby nechal vzniknout další z autobiograficky laděných textů dotýkajících se tématu smrti. Tentokrát se v něm prolíná téma fotografie a balónového létání i milostný příběh jednoho z prvních vzduchoplavců Freda Burnabyho a slavné francouzské herečky Sarah Bernhardtové s velmi osobními úvahami nad ztrátou milované bytosti. Ukazuje, že všechny milostné příběhy, jsou zároveň příběhem žalu. Když ne hned od počátku, tak později. A když ne pro jednoho, tak pro druhého. A někdy pro oba.
