Nevšední Shakespearovský večer v KKD (+ videoreportáž)
Zcela zaplněný sál KKD přivítal v úterý dne 22. 9. 2015 vzácnou návštěvu, našeho největšího znalce díla Williama Shakespeara, pana prof. PhDr. Martina Hilského, CSc., dr. h. c., MBE.
Autor projektu Shakespearovský večer, režisér pořadu a moderátor Dr. Ivan Pokorný, přítomným tuto výjimečnou osobnost představil.
Prof. Hilský přeložil během své celoživotní profesní dráhy lingvisty do češtiny celé Shakespearovo dílo. Za tento zcela mimořádný výkon obdržel celou řadu ocenění, z nichž lze vybrat především : Státní cena za překladatelské dílo, Cena Toma Stopparda, Medaile Za zásluhy od prezidenta V. Klause atp. … Osobně si nejvíce cení Řádu britského impéria – MBE (Member British Imperial).
V této třídě Řádu jsou dodnes pouze čtyři Češi.
V současnosti je prof. Hilský nominován na cenu Česká hlava, největší projekt pro rozvoj české vědecké a technické inteligence. Odlehčeně se jí říká „česká nobelovka za vědu, výzkum a inovace“ a je udělována premiérem České republiky.
Samotná přednáška prof. Hilského byla pro posluchačstvo hlubokým zážitkem. Kultivovaný, empatický projev v nádherné češtině včetně noblesních průvodních gest, dávaly publiku znát, že jde o člověka obdařeného hřivnou všestranného talentu.
Podle slov autora je přednáška o Shakespearových šašcích náročná, má ji ovšem rád a byl velmi potěšen, že jsme si z jeho nabídky vybrali právě toto téma. Osobně je k němu vázán hloubkou a nadčasovou platností filozofického paradoxu: Poznáním, že Shakespearovi šašci jsou velice moudří, moudřejší než tzv. normální lidé. Rozhodně to nejsou Kašpárci. Šašek je pravý opak Kašpárka.
Jako příklad může posloužit citát Violy z Večera tříkrálového:
Chytrý je tak, že může dělat blázna,
vždyť dobrý blázen nemůže být hloupý.
Musí znát lidi, z nichž si utahuje,
náladu vystihnout, i pravý čas
a jako jestřáb každé pírko zmerčit,
co se kde kmitne. Umění je to –
a namáhavé jako chytrost sama.
Takový blázen moudrostí pak září
a mudrc mnohdy se jen moudře tváří.
Prof. Hilského zajímají především moudří šašci a blázni, kteří „vědí“. Navazuje tak na Erasma Rotterdamského v jeho Chvále bláznovství z r. 1511.
„Hlupák si myslí, že je chytrej, kdežto chytrej člověk ví, že je hlupák. Blázni jsou moudří, protože vědí, že jsou blázni. Všichni lidé jsou blázni, jenomže někteří to nevědí“. Shakespearovi šašci to vědí.
Podle Martina Hilského by si měl každý v sobě pěstovat svého šaška a blázna, a to uvnitř sebe, ve své duši. Proto, aby se pořád nebral jen vážně. Prostě, uchovat si tu vzácnou schopnost sebereflexe a sebeironie. A konec konců: mít v sobě svého šaška je levné. Nemusíme ho šatit ani živit.
A dozvíme se od něj to nejdůležitější, umíme – li naslouchat. Pravdu.
Druhým vzácným hostem večera byl pan Daniel Dobiáš, hudební skladatel, který zhudebnil 80 Shakespearových sonetů v překladu Martina Hilského. V průběhu vystoupení tři z nich s mladistvým entuziasmem zahrál a zazpíval. Velmi působivě zazněl sonet 66, kterým oba pánové Shakespearovský večer ukončili.
Tento tzv. „hamletovský“ sonet přednesl prof. Hilský nejprve krásnou vytříbenou angličtinou, poté česky a na závěr jeho hudební verzi zahrál a zazpíval Mistr Dobiáš.
Sonet 66 požívá nadobyčejné úcty i proto, že velmi autenticky mluví k dnešku a dokazuje tak již zmíněnou nadčasovost myšlenkové tvorby W. Shakespeara:
Znaven tím vším, já chci jen smrt a klid,
jen nevidět, jak žebrá poctivec,
jak pýchou dme se pouhý parazit,
jak pokřiví se každá čistá věc,
jak trapně září pozlátko všech poct,
jak dívčí cudnost brutálně rve chtíč,
jak sprostota se sápe na slušnost,
jak neschopní na schopné berou bič,
jak umění je pořád služkou moci,
jak hloupost zpupně chytrým poroučí,
jak prostá pravda je všem prostě pro smích,
jak zlo se dobru chechtá do očí.
Znaven tím vším, já umřel bych tak rád,
jen nemuset tu tebe zanechat.
Shakespearovský večer byl zpestřen zajímavými doprovodnými akcemi.
Hned úvodem Mgr. Bartošová uvedla přítomné do alžbětinské doby čtyřmi klavírními skladbami, z nichž dvě složil William Byrd, který je považován za zakladatele anglického madrigalu.
Dalších dvou doprovodných akcí se ujal Dr. Karel Floryk.
Podstatnou část své prezentace věnoval světově proslulé akademické malířce Marině Richter, která celý jeden úsek své tvorby věnuje právě námětům ze Shakespearových her. Dr. Floryk v této souvislosti poskytl přítomnému publiku výstavu 12 autorčiných grafik ze své soukromé sbírky.
Dalším zúčastněným umělcem byl pan Jaromír Kotisa, známý vyškovský výtvarník, který aktuálně vytvořil soubor plastik shakespearovských šašků. Díla obou umělců přispěla k navození zcela výjimečného mystéria akce.
A jak zdůraznil Dr. Floryk, všechna výtvarná díla byla vystavena jen pro tento večer, jako pocta přednášejícímu, vynikajícímu, slušnému a skromnému člověku, jehož cestu do KKD Vyškov lze nyní s odstupem času již chápat pro vyškovskou kulturní veřejnost jako dar.
Příjemným překvapením bylo, že oba hosté srdečnost přijetí, kreativitu koncepce pořadu a vnímavost zdejšího publika zřetelně vnímali a jednoznačně ocenili.
Navíc i příslibem ochoty k další případné spolupráci, což je na druhou stranu skutečně nevšední povzbuzení pro autorský tým.
Text: Dr. Ivan Pokorný
Reportáž Vyškovské televize + rozhovor s prof. Martinem Hilským (začátek 5. minuta 53 vteřina)
Čtěte dále související Vyznání Knihovně Karla Dvořáčka