Knihovnou ruku v ruce aneb Integrace v praxi
Knihovna Karla Dvořáčka ve Vyškově se po "covidové přestávce" vrátila k pořádání kulturních, vzdělávacích i komunitních akcí. Mezi ty posledně jmenované patří již tradiční "Knihovnou ruku v ruce aneb Integrace v praxi".
Opět nás navštívili klienti Denního stacionáře pro osoby se zdravotním postižením Vyškov. Jeho posláním je podpora a rozvoj soběstačnosti osob s mentálním postižením ve věku 18 - 50 let, které žijí v přirozeném prostředí rodiny, a které bez pomoci nejsou schopny samostatně žít.
Jejich průvodci knihovnou byli studenti vyškovského nižšího gymnázia, tercie A, pod vedením Mgr. Zuzany Ševčíkové. Klienti a studenti, rozdělení do tří skupinek, prošli postupně počítačovou učebnu, T-klub a dětské oddělení. Hráli stolní hry, prohlíželi si obrázkové knihy, četli z encyklopedií, na internetu hledali písničky, slovní či postřehové hry.
Touto akcí jsme opět vytvořili prostor ke vzájemnému sbližování zdravých a handicapovaných a tím snad trochu napomohli k odstraňování předsudků, nepochopení a nezájmu vůči této minoritě. Z reakcí studentů vybírám:
Program se mi líbil, i když jsem čekala úplně něco jiného. Trošku mě zklamalo, že si s námi děti nechtěli povídat, ale chápu to. Jsem ráda, že jsem měla tu možnost si vyzkoušet něco nového.
Projekt se stacionářem a knihovnou se mi velmi líbil. Mohla jsem poznat lidi, kteří nemůžou dělat sami to, co normální člověk dokáže denně. Ze začátku jsem byla nervózní, protože jsem introvertní člověk, a proto jsem si myslela, že to pro mě bude obtížné. Nakonec jsem to zvládla a jsem vděčná za tuto možnost, kterou jsme měli.
Líbilo se mi to. Je to dobrá zkušenost a jsem ráda, že jsem si to mohla zkusit.
Díky setkání s pacienty jsem si uvědomil, že to jsou stejně hodnotní lidé, jako my. Program v knihovně se mi líbil, i když jsem se zprvu obával. Děkuji, že jsem se mohl zúčastnit a poznat nové lidi, se kterými bych se nejspíš sám nesetkal.
S postiženými jsem si užil těch pár hodin. Někdy jsem musel být trpělivý a to mi moc nejde. Přišlo mi, že příště by mohli být menší skupiny, protože vždycky jsou dva, co nejsou s postiženými a dělají si co chtějí.
Tato akce se mi líbila. Je to dobrá zkušenost do života. Je důležité vědět, že nejsou všichni takoví, jako my... A je potřeba jim pomáhat.
Z uvedeného vyplývá, že naše setkání splnilo svůj účel, bude obohacením pro všechny zúčastněné a pozitivně ovlivní vztah mladé generace k lidem s handicapem. Těšíme se na další taková setkání.
Fotogalerie
Knihovnou ruku v ruce
