Knihovna Karla Dvořáčka – již 20 let neseme ve svém názvu jméno tohoto spisovatele
V těchto dnech je tomu 20 let, kdy knihovna přijala do svého názvu jméno spisovatele Karla Dvořáčka. Připomeňme si trochu tuto událost.
Na počátku devadesátých let, kdy všechno, co jen trochu připomínalo centralizaci, dostávalo pejorativní nádech a kdy se ozývalo volání po osamostatnění kdečeho, tedy i vymanění menších knihoven z područí okresních uzurpátorů. Mimochodem tento systém vzájemného propojení knihoven budil u imperialistických a kapitalistických sousedů tichou závist.
Popravdě řečeno to však u nás nebyl výsledek vizionářského sjednocení knihovnických služeb na základě ekonomické výhodnosti a promyšlené funkčnosti, nýbrž náhodný vedlejší produkt ideologické kontroly státostrany nad veškerým děním ve státě i společnosti. Zkrátka rozpad okresních systémů knihoven byl nasnadě. Začali jsme proto uvažovat, jak se tohoto „hanlivého“ adjektiva zbavit. Navíc bylo jisté, že je jen otázkou času, kdy se zřizovatelem knihovny stane město, což by znamenalo další změnu názvu.
Pokud jsme se tomu chtěli vyhnout, naskýtala se možnost přijmout jméno významné regionální osobnosti. Nezdálo se nám však vhodné zaštítit se nějakým slavným jménem, ostatně žádné takové se bezprostředně s naší knihovnou nepojilo. Nabízela se však dvě jména význačných rodáků regionu, která ještě v nedávné době nebyla – v rodném městě Klementa Gottwalda – žádoucí.
Byl to světoznámý (rozuměj – známý v celém svět s výjimkou své rodné země) orientalista, profesor vídeňské a posléze pražské univerzity, zakladatel českého Orientálního ústavu Alois Musil, jehož dílo se již dávno stalo součástí všech velkých světových (zejména univerzitních) knihoven. Bibliografie neperiodických publikací tohoto mimořádně pracovitého vědce obsahuje neuvěřitelných 76 položek (38 svazků zůstává stále v rukopisech), a to ve třech jazycích (nikoli překladech!). Ale o A. Musilovi se přece jen i u nás začínalo psát a byl oslavován na mezinárodních konferencích.
Naproti tomu nejvýznamnější beletrista regionu Karel Dvořáček, jemuž bylo dopřáno pouhých třicet čtyři let života, zůstával zejména pro mladou generaci svého okresního města naprosto neznámým. Přitom Karla Dvořáčka, rodáka z nedalekých Ivanovic na Hané, pojily s Vyškovem četné kulturní zájmy a přátelské vazby s tehdejšími významnými osobnostmi regionu; ve zdejší slavné Obzinově tiskárně spatřila světlo světa jeho knižní prvotina Olza.
Shodou okolností jsme tehdy spolupracovali s bývalým učitelem Zdeněkem Navrátilem – vynikajícím recitátorem, sborovým zpěvákem, divadelním ochotníkem a režisérem – který Karla Dvořáčka osobně znal, byl totiž jeho žákem. Chtěli jsme společně tuto nepříznivou situaci změnit, nabídnout Dvořáčkovu tvorbu čtenářům, připravit pro studenty literární večery z jeho beletristického díla. Při té příležitosti se zrodila myšlenka pojmout jeho jméno do názvu knihovny; umožňovalo to navíc vypuštění nežádoucího slova okresní a v budoucnu neměnit název podle zřizovatele.
A tak jsme se proměnili 31. října 1992, v den jeho nedožitých 81. narozenin, v Knihovnu Karla Dvořáčka. Stalo se tak pro jeho lidské kvality a samozřejmě především pro výrazné, byť nedokončené umělecké dílo, jemuž ani poválečný komunistický režim nebyl nakloněn. Obdobně později učinila i Základní škola v Orlové, kde před válkou působil. (Její ředitel se jmenoval Jan Raszka, ale nehledejte v tom nějaký komplot rodiny Rašků, jde o náhodnou shodu jmen ředitelů.)
Současně jsme se tak stali i jakýmisi ochránci jeho odkazu. Počali jsme doplňovat jeho knihy a pořádat akce, které měly připomínat jeho literární dílo. Uskutečnili jsme třeba konferenci k 60. výročí jeho úmrtí. K loňskému stoletému výročí jeho narozenin jsme vydali publikaci s jeho dosud největší a nejúplnější bibliografii (tu soustavně doplňujeme a zpřesňujeme): Karel Dvořáček 1911–2011, Bibliografie (Soupis jeho díla a literatury o něm). Sestavili Pavlína Dobyšková a Vladislav Raška, Vyškov 2011, 44 s. Připravili jsme o něm několik výstav, literárních pořadů a publikovali množství článků. Ve svém knižním fondu uchováváme nejen jeho úplné vydané literární dílo, ale vlastníme několik svazků kopií jeho nepublikovaných rukopisů. K letošnímu výročí jsme zpracovali konvolut 18 dopisů nebo jejich konceptů z dochované korespondence Karla Dvořáčka s literárním (nemarxistickým, takže po roce 1948 již nepublikujícím) kritikem dr. Jaroslavem Červinkou (1918–1998).
Naše aktivita splnila nepochybně svůj účel, dnes sotva potkáte, a to nejen na Vyškovsku, studenta, který by spisovatele Dvořáčka neznal. Možná ho bohužel nečetl – stejně jako Shakespeara – ale zná ho.
Dr. Vladislav Raška