K čemu slunce, když není den?
Vyškované si připomněli tvorbu terezínských dětí díky unikátnímu projektu
V terezínském ghettu bylo během 2. světové války vězněno přes 15 000 židovských dětí. Konce války se jich dočkalo 100. Často jediným svědectvím o těchto umučených a povražděných dětech zůstává jejich tvorba – jejich kresby, pokusy básnické i prozaické. U příležitosti 75. výročí vzniku tohoto uzavřeného města připravila KKD Vyškov pro přátele literatury, hudby a historie vzpomínkový pořad nazvaný K čemu slunce, když není den? V úterý 7. 2. 2017 si tak návštěvníci knihovny vyslechli poselství naděje v básních dětí a mladých autorů z terezínského ghetta. Zhudebněné verše zahrál a zazpíval Daniel Dobiáš spolu se ZUŠ Vyškov. Táňa Fischerová, jejíž oba rodiče byli v terezínskem ghettu a po válce zůstala jako jediná ze 2 rodin naživu, se bohužel kvůli nemoci nemohla dostavit. V pořadu vystoupil i Dr. Karel Floryk a bývalý terezínský vězeň Karel Ellinger. Moderace se ujal Dr. Ivan Pokorný.
„K čemu je lidstvu krásná věda? K čemu je krása krásných žen? K čemu je svět, když není práva? K čemu je slunce, když není den?“ Zhudebněnou básní Hanuše Hachenburga, který v den svých 15 narozenin zemřel v Osvětimi, zahájil hudební skladatel Daniel Dobiáš spolu s žákyněmi ZUŠ Vyškov celý program. Děti v Terezíně jako všude jinde byly odkázány na pomoc dospělých. Ti se jim snažili co nejvíce ulehčit svízelný život v ghettu. Veškeré vyučování dětí bylo provozováno tajně a dětmi dychtivě přijímáno. Umělci dětem organizovali přednášky, recitace, hry, malovali pro ně obrázky, vytvářely loutky a hračky. Děti si psaly deníky a také časopisy. Z tvorby terezínských dětí se dochovala řada kreseb a básní. Drtivá většina těchto utrpením zkoušených talentovaných bytostí se konce války nedočkala. Daniel Dobiáš byl inspirován dochovanými verši mladých básníků – dětí ve věku kolem 15 let uvězněných v Terezíně – a jejich tvorbu zhudebnil. Nosnou myšlenkou celého projektu byl současně vznik zpěvníku s obsahem notovin jednotlivých písní. Pro výtvarnou část tohoto materiálu byla vypsána výtvarná soutěž pro všechny ZUŠ v ČR, zvítězili žáci ZUŠ Louny, vznikl tak zpěvník nazvaný K čemu slunce, když není den?
Ve druhé části pořadu nejdříve vystoupil Dr. Karel Floryk, který představil ze své sbírky některé židovské kulturně historické předměty, svícny apod. a také fotografické dokumenty znázorňující celou řadu významných vědců, umělců a spisovatelů židovského původu. Na válečná léta a především na osobní zážitky z pobytu v 6 koncentračních táborech zavzpomínal bývalý terezínský vězeň Karel Ellinger. Zabýval se příčinami holocaustu, důvodem, proč se nacisté snažili vyhubit Židy jako méněcennou rasu. Vypracoval seznam laureátů Nobelovy ceny, kteří jsou židovského původu, a dospěl k vysokému číslu udávajícímu zhruba 25 % židovských nobelistů. Nacistickou smyšlenku vyvrátil přesně a poměrně snadno, ale 6 lágrů, jimiž prošel během 2 let a kde zavraždili jeho bratra, zůstane tragickým následkem otřesné fanatické ideologie. Mezi terezínské děti patřil mj. i Jiří Brady.
„V postupující temnotě, tváří v tvář nedostatku, nemocem a hrozbě transportů na východ dokázali mladí lidé společně se svými vychovateli nejen vytvářet krásná lidská společenství, ale také naplnit své dny uměleckou tvorbou, sebevzděláním, sportem a pomocí slabším i sobě navzájem. A jakkoli život většiny z nich nedlouho nato přervala smrt v plynových komorách nebo na pochodech smrti, jejich osudy i tvorba jsou dodnes úžasným svědectvím síly a krásy lidského ducha,“ sdělil na závěr Dr. Ivan Pokorný. Následující den si vyslechli s nemenším zaujetím tento pořad i mladí studenti vyškovského gymnázia.
Text a fotografie: Jitka Wohlgemuthová, Vyškovský zpravodaj
Fotogalerie
K čemu slunce, když není den
