Hrátky s barvou Jiřího Bukvalda
Knihovna Karla Dvořáčka ve Vyškově navázala po prázdninových měsících na tradici pořádání velkých výstav spojených s vernisáží a kulturním programem. V pátek 2. září 2011 byla ve společenském sále knihovny slavnostně zahájena výstava obrazů svátečních i docela všedních pohledů na svět MUDr. Jiřího Bukvalda, nazvaná příhodně i poeticky Hrátky s barvou. Proč tento název?
Nejlépe totiž vystihuje pestrou autorovu tvorbu. Volí různá témata – od přírody, architektury až po postavy či fantasii. Pracuje s akrylem, olejem, nebo techniky kombinuje. Při práci plochým štětcem ho baví vytvářet obraz překrývajícími se tahy, rád používá špachtli v různém časovém zrání malby nebo všechny způsoby dohromady. Podle nálady, atmosféry.
Kurátorkou výstavy a spolupracovnicí při její instalaci byla výtvarnice Městského kulturního střediska ve Vyškově paní Milada Peigerová. Jak na ni zapůsobilo prvotní setkání s těmito obrazy popsala takto:
„Vcházím do dveří, vítá mě útulný ateliér provoněný terpentýnem a čerstvou pastózní atmosférou rozpracovaných pláten. Vnímám niterná sdělení vzpomínek i doteků jsoucna a zároveň pomíjivou existenci reality. Snad si tím víc uvědomuji, že obrazy nemohou a ani nikdy nebyly pouhým záznamem viděného. Když tvoří MUDr. Jiří Bukvald, touží se podělit o chvíle radosti a intenzitu prožitku, kterou vnímá všemi smysly, a chce téměř zavolat: „Člověče, kam stále spěcháš? Zastav se a zklidněn upři svůj zrak, právě teď, právě teď je to světlo, ta správná chvíle, která Ti dá poznat zázrak okamžiku.“ Spojení nebe a země v otýpce slámy. Kolik času je zde smotáno, co všechno se událo, než člověk sklidil zaseté zrno?
Poetickou nostalgii v nás vyvolá i podvečer v dešti někde na rohu ulice. Osvětlení vnímám jako prskavky rozzářeného vánočního stromku a cítím v každé kapce deště klid a pohodu, která panuje při šálku čaje či kávy za okny domů. Prostoupí-li vás jen jediný paprsek oné atmosféry, kterou chtěl malíř vyjádřit, může být spokojen.
Je nezbytné prožít si tvorbu, která je spontánní, radostná, přináší odpočinek těla i ducha, uvolňuje mysl, aby se stala lehkou volně se vznášející pavučinou něžně vlající v paprscích zapadajícího slunce. Taková terapie přináší člověku tu správnou životní energii a rozvíjí potřebu jít dál – rozdávat víc. Jiří Bukvald uchopil štětec a plátno v pravý okamžik. Zvolil si svobodně svůj způsob vyjadřování, jeho výtvarný jazyk se stále vyvíjí a hledá, aby to bylo TO PRAVÉ. Tato cesta snad nikdy nekončí, ale zde musím připomenout jedno dávné poznání: „Není důležité zda je zážitek špatný nebo dobrý, podstatné je, že je SILNÝ.“
Tedy vnímejte, ponořte se mezi klidné i dynamické barevné stopy svátečních i docela všedních pohledů na svět. Pojďte se jen tak toulat a pozorovat život kolem nás, určitě si odnesete ono kouzlo paprsku skryté v obrazech, které nám autor předkládá.“
Výstava je prodejní a návštěvníci knihovny ji mohou zhlédnout do 30. září 2011.
Text: Dagmar Marušincová, Milada Peigerová
Fotogalerie z vernisáže: Zdeňka Adlerová