Chci, aby v knihovně … III. díl
Volně přístupné WC
Zvonokosy. Tento titul napadne mnohého čtenáře v souvislosti s „toaletní událostí“ ve vyškovské knihovně. Republikánský výdobytek civilizace – veřejný záchodek tvoří ústřední zápletku kultovního humoristického díla Gabriela Chevalliera z roku 1934. Pravda, v knize nejde o hygienu samotnou, zato u nás byla její dostupnost doslova ohrožena.
Začalo to „čmáráním“ po zdech a dveřích kabinek. Pokračovalo pálením zapalovačem téhož, ničením sedátek na mísách a žaluzií na oknech. Mnozí naši spoluobčané také používali knihovní veřejné toalety jako umývárnu. Posléze si vandalové a vandalky – ano, dělo se i na „Dámách“ – uvědomili, že lépe než zničit, je ukrást a použít doma či zpeněžit(?): poklopy, toaletní papír, utěrky, mýdlo.
Nepříjemná situace gradovala ve chvíli, kdy nastal spor o poslední kabinku u okna na „Pánech“. Při úklidu jsme odhalili, že zde pobývá velmi náruživý kuřák. Proto byly u této kabinky odstraněny dveře. Kdepak! Na vyznavače tabáku si nikdo nepřijde! Vysadil dveře u vedlejší kabinky a nasadil si je na tu svou „kuřáckou“. Ve chvíli, kdy se začala ztrácet čidla pohybu!, došla vedení knihovny trpělivost.
Ano, dlouho jsme váhali, zda a jak zamezit přístup na WC. Stále jsme si kladli otázku: Proč má většina slušných návštěvníků trpět nepohodlí kvůli několika barbarům? Zvyšující se náklady na opravy a platby za vodu nám však nedávaly jinou možnost. Museli jsme přistoupit k vydávání klíčů od toalet pro registrované čtenáře zdarma, pro ostatní za obvyklý poplatek.
Netěší nás to. Ovšem účinek tohoto rozhodnutí nám dává zapravdu: citelně se snížila spotřeba vody a opravy na toaletách již nečiní každodenní náplň práce našeho správce budovy. Omlouváme se proto všem, kterým je tento postup nepříjemný.
Slovo ředitele ke zvonokosskému problému: Ano, je to nedůstojné, sdělovat někomu, že se mně chce čůrat a dožadovat se klíče. Takřka deset let jsem se všechny výše popsané vandalské činy snažil omlouvat tím, že většina návštěvníků – tedy i nečtenářů, kteří nás navštěvují pouze pro snadnou dostupnost „veřejných záchodků“ – jsou slušní a považují si i této služby. Nárůst prohřešků mě přiměl k přehodnocení svého postoje a doslova proti své vůli a se značnou nelibostí jsem takřka po uplynulé dekádě byl přinucen to přehodnotit. Asi musíme nejdříve k demokratické společnosti dorůst, abychom si některých služeb více vážili. Pro čtenáře se však nic nemění, WC zůstávají i nadále zdarma.
Tento postesk se bohužel týká i dalších našich služeb; někteří lidé si očividně toho, co je zadarmo neváží. Např. v čítárně jsou stále drancovány časopisy a denní tisk, navzdory dostupné levné kopírce. Donutí nás k tomu, abychom zpoplatnili i vstup do čítárny? Pro držitele čtenářského průkazu by samozřejmě zůstal vstup volný. Ano, většina lidí je slušných a váží si toho, že knihovna patří k nemnoha institucím, které slouží všem bez rozdílu, a to téměř zdarma (za roční poplatek, který nedosahuje ani průměrné ceny jedné knihy). Také z těchto důvodů knihovny patří k nejnavštěvovanějším institucím ve státě i v Evropě, v tom ji nemůže konkurovat ani žádný masový sport – pro všechny je průměrná denní návštěvnost knihoven naprosto nepřekonatelná!