Česká společnost za heydrichiády
Přednáška významného českého historika prof. PhDr. Roberta Kvačka, CSc., k 70. výročí atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.
V pondělí 11. 6. se uskutečnila ve zcela zaplněném sále Knihovny Karla Dvořáčka přednáška prof. PhDr. Roberta Kvačka, CSc., na shora uvedené téma. Přednášku moderoval Dr. Ivan Pokorný.
Úvodem se pan profesor zabýval stavem české společnosti, která byla plně konstituována a zakotvena v české kotlině od konce 19. stol. Rovněž vytvoření nového státu v roce 1918 a jeho vývoj ji přesvědčil o tom, že její existence, její češství, nemůže být ohroženo, zničeno. Mnichovská dohoda a především 15. březen 1939 ukázal, že tomu tak nemusí být. Bylo to zdrcující poznání.
Nová moc, reprezentovaná v první fázi protektorem Konstantinem von Neurathem, se snažila o přetažení významných lidí české společnosti, její elity, ke spolupráci. Bylo paradoxní, že v době míru (do 1. 9. 1939) a v době prvních válečných měsíců, kdy německé armády dobývaly jeden stát za druhým, vzrůstala v protektorátu zjevná nespokojenost, rezistence, odboj. Filozofie, s kterou přišel do Čech von Neurath, propadla.
Příchod Reinharda Heydricha (RH) znamenal změnu politiky. Jednoznačně lze tvrdit, že cílem jeho působení v protektorátu byla likvidace českého národa a vymetení „českého ksindlu“ z jeho území. Vedle toho lze jen připomenout, že RH se stal rovněž architektem holokaustu, jak nám dokládají závěry konference ve Wannsee.
Realizaci tohoto „konečného řešení – endlösung“ započal RH ihned po svém příjezdu do Prahy popravami českých vojenských a občanských elit. A právě v reakci na toto bezuzdné vraždění se zrodila myšlenka na atentát, jenž byl chápán jako spravedlivá odplata za zločiny nacistů a zvláště jako podpora zahraniční misi, emigrační vlády a dr. Beneše především. Odveta nacistů byla krutá. Osud Lidic je typickým příkladem. Často se objevuje otázka: „Jaký to mělo smysl? Bylo to nutné?“ Dnes lze s určitostí tvrdit: Po atentátu a Lidicích přijali Spojenci Čechoslováky mezi sebe. Byl odvolán Mnichov, byla nastoupena cesta k restituci Československa.
Závěrem se prof. Kvaček zabýval pojmem vlastenectví. Odvaha k činu a ochota k oběti těch sedmi parašutistů v kryptě pravoslavného kostela (a nejen těch) dávají dohromady pravý význam tohoto pojmu. Pojmu, který mnozí dnes mylně považují za nemoderní, přežilý, patřící kamsi do doby národního obrození.
Skvělý podvečer zakončila beseda, ve které prof. Kvaček odpověděl na množství zajímavých otázek.
Na úplný závěr poblahopřál ředitel knihovny Dr. Raška a moderátor pořadu Dr. Pokorný prof. Kvačkovi k jeho osmdesátinám.
Poznámka dr. Aloise Klevety, významného člena organizačního výboru
Po 19. hodině víc jak deset nejvěrnějších posluchačů besedovalo ještě s panem profesorem Kvačkem během společné večeře i po ní. Tato tradice začala v Bílovicích nad Svitavou, kde z desetidílného přednáškového cyklu o osudech Československa a jeho tvůrců odezněly první dvě přednášky v letech 2003 a 2004. Tentokrát beseda začala vzpomínkami na významná fotbalová utkání, ale pak se přešlo opět k historii z období protektorátu a hovořilo se nejen o některých detailech atentátu na Heydricha, ale třeba i o postojích české šlechty a umělců v té době.
Autoři fotografií: Jitka Wohlgemuthová – Vyškovský zpravodaj, Eda Bösser – KKD