80. výročí úmrtí Karla Dvořáčka
Před 80 lety zemřel nadějný spisovatel
V letošním roce si připomínáme četná výročí spojená s ukončením dosud nejstrašnějšího válečného konfliktu. Dne 20. srpna před osmdesáti lety předčasně vyhasl život talentovaného prozaika Karla Dvořáčka (*1911), jehož literární dílo zahájil překvapivě vyzrálý soubor povídek Olza, sedm žalmů (V. Petr, Praha 1937, vytiskl J. Obzina ve Vyškově). Během ponurých protektorátních let tento plodný autor vedle učitelské praxe, vedení dětského souboru, práci v odboji vytvořil šest románů, další soubor povídek, dvě knihy pohádek a četné drobné prózy. Jeho první vydaný román Pole kráčí do hor (1942) získává národní cenu; poznamenejme jen, že za poezii totéž ocenění dostal František Hrubín. Aby se Dvořáček vyhnul převzetí ocenění od protektorátních představitelů, „nestihl“ vlak a do Prahy přijel až po ukončení slavnostního aktu.
První zatčení přichází v roce 1942, ale pro nedostatek důkazů následuje ještě propuštění. Avšak v květnu 1944 uvízne opět ve spárech gestapa, při surových výsleších sice nic nevyzradí, tentokrát však „pod tlakem důkazů musí přiznat vědomost o čemsi nezákonném…“ Po soudním jednání se nakonec dostává do káznice v saském Cvikově (Zwickau). Těžká práce na stavbě protileteckých krytů spojená s krutým nedostatkem jídla podlamuje jeho zdraví – posléze dostává tuberkulózu. Vězeňský pobyt mu zpříjemňuje četba Bible v ukrajinštině, kterou získal od spoluvězně.
Během šesti týdnů března a dubna posledního válečného roku spisovatel na studené půdě přeplněné věznice tajně vytváří na lístcích toaletního papíru svůj poslední opus s příznačným názvem Živ buď, neumírej! Román je napsán drobným písmem v hustých řádcích, a to s minimálními škrty či opravami, což svědčí o předchozí vysoké promyšlenosti díla.
Americká armáda přináší uvězněným svobodu 17. dubna, tedy ještě dva týdny před jeho dopsáním. Avšak počátkem května znovu uléhá s otevřenou tuberkulózou a v polovině téhož měsíce se spisovatel vydává na strastiplnou cestu domů. V plátěném pouzdře jej doprovází štůsek papíru rukopisu. V Praze jej ve vlaku navštěvuje jeho přítel a současně nakladatelský redaktor básník Kamil Bednář. Do rodných Ivanovic na Hané přijíždí ve zbědovaném stavu. Jeho manželka hned začíná přepisovat rukopis na stroji, autor dělá poslední korektury. Ví, že se vydání již nedožije; román naštěstí stihl vyjít (1947) ještě v předvečer komunistického puče. Další jeho knihy musely čekat až na politické uvolnění v druhé polovině šedesátých let. Umírá v Zemské nemocnici u sv. Anny. Je pohřben na čestném pohřebišti Ústředního hřbitova v Brně nedaleko milovaného Leoše Janáčka a Jiřího Mahena. Na jaře tam spočine i Milan Kundera.
Zemřel mlád třicet čtyři let, mohli bychom parafrázovat epitaf známého básníka. Jenže prozaik potřebuje ke svému zrání více času. Toho se bohužel Karlu Dvořáčkovi nedostalo – předčasná smrt nás nepochybně připravila o jeho vrcholná díla. I tak po něm zůstává úctyhodný literární odkaz.
Vyškovská knihovna hrdě nese ve svém názvu jeho jméno, jméno nejlepšího beletristy tohoto regionu, o nějž nás ochudila nesmyslná válka.
Dr. Vladislav Raška
Dvořáček, Karel. Olza: sedm žalmů [online]. V MKP 1. elektronické vydání. Praha: Městská knihovna v Praze, 2023. 1 online zdroj (98 stran) [cit. 2025-08-11]. ISBN 978-80-274-3657-6. Dostupné z: http://search.mlp.cz/searchMKP.jsp?action=sTitul&key=4733506