Historie knihovny

Historie Knihovny Karla Dvořáčka ve Vyškově

Spolkový život na Vyškovsku

V roce 1860 po pádu Bachova režimu se císař Říjnovým diplomem navždy zříká absolutismu a od února následující roku platí v rakouské monarchii ústava, která povoluje dílčí liberální svobody. Následuje rozmach spolkového života, zejména jsou to čtenářské spolky, které zakládají své spolkové knihovny určené samozřejmě vlastním členům, ty se však v budoucnu stávají základem veřejných knihoven. Na území našeho okresu vzniká v roce 1862 v Bučovicích čtenářsko-pěvecký spolek Hvězda. O vystoupení Hvězdy ve Vyškově napsal kronikář Jan Strnadel, že zpěv její rozehřál vyškovské obecenstvo tak, že zatoužilo po vlastním zpěváckém spolku. A tak se 4. září 1863 ve vyškovském hostinci U zlatého lva schází asi padesát občanů a pověřuje devítičlenný přípravný výbor vypracováním stanov, které byly na jaře roku 1864 schváleny, čímž byla činnost tohoto největšího a nejvýznamnějšího vyškovského Čtenářsko-zpěváckého spolku zahájena. Prvním činem ustavujícího výboru bylo hned v roce 1864 založení čítárny a knihovny. Každý člen směl navštěvovat spolkovou čítárnu a vypůjčovat si knihy. Brzy vznikají další spolky: 1865 ve Slavkově Svatopluk, 1874 ve Vyškově Sdružení pokrokových žen Vlasta – svou činností úzce spjatý s Hanou a podobný brněnské Vesně – a 1870 tělocvičná jednota Sokol.

Besední dům – centrum českého společenského dění

První sídlo spolku bylo v místnostech Patrmannova hostince U zlaté Prahy, ty však brzy přestaly stačit, a tak se spolek 24. července přestěhoval do Šimkova domu vedle radnice, do dvorního traktu hostince U zlatého orla na Velkém náměstí a zde setrval až do roku 1886, kdy se naposledy stěhuje do nové budovy První kontribučenské spořitelny, kde měla najít důstojný stánek i Haná, jako kulturní středisko mohutnějícího češství Vyškova. Slavnost svěcení nového domu se konala 5. července 1886. V 9 hodin seřadil se na Novosadech (dnešní Tyršově ulici) tisícihlavý průvod, jejž zahajoval jízdní Sokol z Ivanovic na Hané; v jeho středu jely na vyzdobeném hanáckém voze v pestrých hanáckých krojích členky ženské vzdělávací jednoty Libuše z Ivanovic na Hané, a členky Vlasty a vyškovským Sokolem byl průvod uzavřen. Neméně než padesát tři různých spolků čtenářských, sokolských, hasičských, vojenských vysloužilců, cyklistů, ženských spolků, zástupců záložen a různých korporací z blízkého i vzdáleného okolí pochodovalo pod dvanácti prapory za zvuků tří hudebních sborů slavobránou u domu spořitelny do chrámu k slavným bohoslužbám, jež za asistence jedenácti kněží celebroval vlastenecký kněz Msgr. Dr. František Xaver Škorpík, děkan z Kučerova, nejstarší člen Hané a její spoluzakladatel. Vybudováním divadelní dvorany, pronajaté Hané postavila si spořitelna nesporně nehynoucí pomník. Nelze upřít, že velké zásluhy o její vybudování si získali starosta spolku Dr. Ctibor Helcelet a jeho náměstek Josef Ších, kteří byli zároveň členy finanční komise a ředitelstva kontribučenské spořitelny. Vedoucí a rozhodující činitelé spořitelny právem spatřovali v Hané důležité středisko všech kulturních a vlasteneckých snah o znovudobytí Vyškova, neboť Haná byla skutečně po léta střediskem národního života a hlavní představitelkou českého národního živlu ve městě. Proto s uznáním nutno vyzvednout, že spořitelna nešetřila nákladu při výzdobě divadelní dvorany. Krásný, bohatě uměleckou štukatérskou prací vyzdobený barokový sál, prostorný balkon a oboustranná galerie, dovedně vyřešené jevištní průčelí s významným nápisem: „Ve svornosti síla, v síle vítězství“, a nade vším skvostný strop s nádhernými alegoriemi akademického malíře Adolfa Liebschera po vzoru lunet pražského Národního divadla a dva bohatě zlacené lustry – to byl opravdu skvělý dar nejen Hané, nýbrž i celému Vyškovsku, neboť podobně krásného sálu marně bychom hledali ještě i dnes, a to i ve větších městech naší vlasti. V této budově byla umístěna i spolková knihovna a čítárna. Na valné hromadě 15. října 1894 byl přijat knihovní řád pro spolkovou knihovnu, podle něhož je výpůjční právo omezeno na dvě knihy po dobu jednoho měsíce. Vypůjčování doba se nemění, zůstává neděle od 9 do 10 hodin. Spolkový knihovník Leopold Rozsypal je pověřen provedením revize knihovny, ta obsahovala celkem 695 svazků. Nebyl to počet nijak velký, uvážíme-li, že již v devátém roce založení Hané (v r. 1873) čítala spolkové knihovna přes 500 svazků. Dlužno tedy míti za to, že mnoho knih ztratili nesvědomití vypůjčovatelé a že mnoho knih bylo nutno opotřebováním vyřadit. Mezi členy vznikl několikrát spor o to, které tituly novin či časopisů by měly být pro spolkovou čítárnu předplaceny.

Vznik veřejné knihovny

O vznik opravdu veřejné knihovny ve Vyškově se zasloužili vysokoškolští studenti z Vyškovska, když 2. srpna 1896 v hostinci Karla Albrechta na ustavující valné hromadě zakládají Feriální (později akademický) klub. Obdobné akademické spolky již existovaly v Praze, v Brně i ve Vídni. JUDr. Hrouzek promluvil O účelu a důležitosti feriálního klubu v politickém okresu Vyškovském. Účelem spolku mělo být šíření osvěty a vzdělání mezi lidmi, pořádání přednášek a ušlechtilých zábav. Jako důležitý prostředek k dosažení těchto cílů viděli zakládání veřejných knihoven a čítáren. V zápise z valné hromady je uvedeno: Kniha musí doplniti, co nenahradí přednáška. Zříditi lidovou knihovnu ve Vyškově bude jednou z mnohých prací Feriálního klubu. Jest potřebí opravdové, třeba i tiché práce! Je rovněž přijata rezoluce: Účastníci ustavující valné hromady Feriálního klubu ve Vyškově připojují se tímto k peticím ostatních spolků akademických českých i moravských o zřízení české univerzity na Moravě a o provedení rovnoprávnosti na vysokých školách technických v Brně. Kolega Karel Maýr navrhuje napsat čtenářsko-pěveckému spolku Haná, aby členům klubu dovolil používat bezplatně spolkové čítárny. Rovněž jednohlasně je přijat i jeho další návrh, aby se ve Vyškově zřídila veřejná knihovna. Domnívá se, že nejsnazší by bylo zveřejnit stávající spolkové knihovny. Avšak k takové dohodě pro odpor oslovených spolků nedochází, a tak Feriální klub 20. prosince otevírá sám první veřejnou knihovnu ve Vyškově. Tomu však předcházela důkladná příprava, jak se dovídáme z protokolu výborové schůze ze dne 8. srpna 1896: Dr. Navrátil napíše úvodní článek pro Vyškovské noviny o významu lidové knihovny. Kol. Maýr zajede do Brna a obstará stanovy knihovní, přeptá se na prvky tamější knihovny a na její průběh. Kol. Polášek obstará zprávu o knihovně v Telči. Do knihovny se přijímají bez v výminky všechny knihy. O důležitosti veřejných knihoven přednáší 8. září v Besedním domě prof. Mareš. Knihovna sídlí v Besedním domě, v místnostech silničního výboru a je přístupná veřejnosti každou neděli a ve svátky od 8.30 do 9.30. Knihovní fond vznikal především z darů, v červenci následujícího roku obsahuje 308 knih zábavných, 54 poučných a 5 časopisů. V srpnu roku 1897 uděluje První kontribučenská spořitelna ve Vyškově 50 zlatých na zakoupení knih. Zápis z valné hromady dne 31. července 1898 uvádí, že knihovnu navštěvuje průměrně každou neděli 24 osob a vypůjčuje si 50 knih. Kolegovi Sponarovi je za obětavé vedení knihovny vysloveno uznání. Koncem roku knihovní fond obsahuje 505 zábavných a 95 poučných knih a 62 časopisů. Ze zápisu valné hromady dne 6. srpna 1899 vyplývá, že největší oblibě se těší Kosmák, Jirásek, Verne, dost se čte Čech, Podlipská, Rais, Třebízský. Klub založil knihovny v Čechyňi (o 100 sv.), v Ježkovicích (32) a v Ruprechtově (52 sv.).

Zveřejnění spolkové čítárny

Návrh na zveřejnění spolkové čítárny přednesl prof. Štíbr již v roce 1900, dochází k tomu však až v roce 1904, kdy město – tehdy již pod českou správou – bude morálně přinuceno přispívati na veřejnou čítárnu určitou roční částkou. A tak dochází 6. ledna l905 po dohodě se všemi místními spolky k otevření veřejné čítárny ve Vyškově v místnostech silničního výboru (v přízemí budovy První kontribučenské spořitelny), kde byly vykládány všecky noviny a časopisy spolkové čítárny, počtem 81 (polovici z nich dodávala zdarma redakce Vyškovských novin). Čítárna byla přístupná všem občanům města třikrát v týdnu (ve čtvrtek a v sobotu večer, v neděli a svátky po celý den). Obec subvencovala čítárnu částkou 200 K ročně a 50 K dostávala čítárna od Městské a První kontribučenské spořitelny. Haná neodmítla přístřešek feriálnímu klubu vyškovských akademiků a poskytla jeho veřejné knihovně od roku 1905 místnosti ve své sborovně, dobře chápajíc velký kulturní význam veřejné knihovny. V r. 1912 navrhuje správce spolkové knihovny, okresní soudce Antonín Polášek, aby byly zveřejněny knihovny Hané, Vlasty s veřejnou knihovnou Feriálního klubu. Této myšlence je nakloněn opět jen Feriální klub, kdežto Haná i Vlasta se ostře postavily proti. Ani založení městské veřejné knihovny, do níž splynuly knihovny Sokola, Vlasty a Feriálního klubu nepřimělo Hanou k této myšlence, nadále spravovala svou spolkovou knihovnu. S velkou péčí se však Haná věnovala své zveřejněné čítárně. V listopadu 1920 dosáhla na městské radě toho, že město přispívalo od r. 1921 ročně 4.000 Kč na veřejnou čítárnu, které Haná poskytovala místnost, otop a světlo. Předplácela rovněž i tři časopisy, což si vyžadovalo asi 2.500 Kč ročních nákladů. Správcové čítárny (prof. Josef Soušek, prof. Karel Weigner, L. Marek a prof. Karel Měřínský) dbali nejen o řádné její vybavení a odběr novin všech politických stran a všech moderních revue, nýbrž i o zřízení vhodné příruční knihovny o osmdesáti šesti svazcích. Vlasta, Okresní osvětový sbor, První kontribučenská spořitelna a volné pěvecké sdružení ochotně předplácely pro veřejnou čítárnu vybraná periodika, takže v prvním pětiletí svobodného státu bylo ve veřejné čítárně vykládáno 15 deníků, 9 týdeníků, 10 odborných časopisů a 26 různých revue. Také návštěva čítárny, takto dobře vybavené, byla slušná, vykazujíc průměrnou denní návštěvu přes 30 osob. Tento stav potrval až do konce r.1931. Veřejná čítárna začíná však být pro spolek značným břemenem. Provoz čítárny navíc vadil zkouškám divadelních ochotníků, a tak musela být čítárna předčasně uzavírána. Výbor Hané se rozhodl 31. srpna 1927 čítárnu zrušit a vyzval město, aby se postaralo o vhodné místnosti i o úhradu celkových nákladů. V tomto roce se vzdal V. Procházka správcovství čítárny. Po dohodě hradí město od 1. ledna 1928 potřebné náklady a Haná opět zdarma propůjčuje jednu ze svých spolkových místností. Za to zasedá v knihovní radě, jež vede i správu čítárny, člen výboru Hané učitel Josef Fuka (ten byl od r. 1927 i správcem čítárny). V roce 1932 dochází k zasklení chodby a rozšíření bývalého malého sálu o místnost čítárny. V témže roce se však čítárna stěhuje do Sociálního domu v dnešní Dobrovského ulici spolu s veřejnou knihovnou.

Městská knihovna v letech 1920 – 1945

Po skončení první světové války zahajuje z podmětu prof. Karla Weignera prof. Josef Soušek, pověřený správou knihovny, opětná jednání o spojení spolkových knihoven. Situaci mu usnadňuje 22. července 1919 přijetí knihovního zákona, který ukládá všem obcím zřizovat veřejné knihovny. Akademický feriální klub, Vlasta a Sokol poskytují své fondy za peněžitou náhradu, zatímco Národní jednota zdarma. Haná daruje pouze přes 60 revue, dále se však podílí na správě veřejné čítárny. Dne 30. září 1920 je ustanovena knihovní rada a 17. října 1920 zahajuje městská knihovna svou činnost v budově staré školy (na rohu Šoupalovy a Husovy ulice). Půjčovalo se dvakrát týdně. V únoru následujícího roku měla knihovna již sto čtenářů. Po odstěhování ing. Josefa Souška je 5. října 1921 jmenován knihovníkem prof. Vojtěch Procházka, absolvent předepsaného knihovnického kursu pro obce do 10 000 obyvatel. V. Procházka provádí zkatalogizování všech sloučených knihovních fondů, lístkový katalog obsahuje 2.536 záznamů. Státní inspektor dr. L. Calábek provedl 20. dubna 1922 revizi knihovny a v zápise vytýká nevhodné a nedůstojné umístění knihovny (např. nedostatečné osvětlení dvěma petrolejovými lampami). Na podzim roku 1922 je knihovna z těchto nevyhovujících místností přemístěna do obecního domu na náměstí (č. 33), do dvorního traktu domu, který stál na místě dnešní bývalé spořitelny. Vojtěchu Procházkovi vydatně pomáhali s půjčováním knih studenti, přesto se však pro četné jiné aktivity musí vedení městské knihovny vzdát. Roku 1926 se stává knihovníkem řídící učitel E. Kudrnáč a o dva roky později absolvuje i předepsaný knihovnický kurs. V roce 1920 nemělo ještě 35 obcí z 50 na vyškovském okrese obecní knihovnu, proto V. Procházka zakládá obvodovou knihovnu, určenou pro české čtenáře v menšinových obcích německém jazykového ostrůvku. Každý týden se balily knihy do balíčků – později do dřevěných beden – a odesílaly poštou do těchto obcí. Obvodová knihovna začínala s nevelkým fondem 166 knih, za deset let, kdy V. Procházka předával vedení této knihovny odbornému učiteli F. Tillovi, obsahuje knihovní fond 1.200 svazků a využívalo jej asi 2.000 čtenářů s 16.000 výpůjček za rok. V prosinci 1931, v době hospodářské krize, je snížena dotace na provoz knihovny a čítárny z 8.500 na 5.500 Kč. Městská rada zajistila k 1. lednu 1933 pro knihovnu i čítárnu dvě místnosti v budově Sociálního domu (vchod byl z Růžové – dnes Dobrovského – ulice. V r. 1935 se stává knihovníkem Robert Kohn (od r. 1938 používal jméno Marvan). Prospěšná a kvalitní činnost knihovny s čítárnou je oceněna v r. 1939 městskou radou. Za fašistické okupace dochází k prvnímu vyřazování tzv. závadných knih. Knihy byly zabaleny do šesti balíků a uloženy ve skladišti městské knihovny. Od 12. prosince 1940 sídlí knihovna v budově Živnostenské školy. Půjčovní doba byla rozšířena na čtyři dny v týdnu po třech hodinách. Knihy byly půjčovány do léta roku 1942, pak je knihovna až do konce války uzavřena. Předseda knihovní rady prof. Karel Měřínský a pokladník L. Marek byli zatčeni a umučeni v Osvětimi.

Poválečné období knihovny

Knihovní rada obnovuje svou činnost 20. září 1945. Předsedou se stává dlouholetý jednatel Viktor Vondra a knihovníkem je opět Robert Marvan: Převzal jsem opět vedení městské knihovny dne 18. května t. r. Knihovna byla ve velmi dezolátním stavu následkem válečných událostí. Po dvakrát byly dveře do knihovny neznámými lidmi vypáčeny, knihy rozházeny, potrhány, hotovost peněžní odcizena atd. Všechna okna byla bez skel. nejprve bylo nutno provést řádnou revizi knih, fašistické a tendenční vyřadit a naopak začlenit do fondu vyřazené knihy během okupace (asi 800 svazků). Knihovna bude otevřena 18. září 1945, čítárna zatím otevřena nebude. Dne 1. dubna 1946 se knihovna stěhuje do přízemní místnosti Besedního domu (později tam bylo dětské oddělení). Výnosem ministerstva informací o organizaci lidového knihovnictví ze dne 21. prosince 1950 se zřizují místní, okresní a krajské lidové knihovny. Činnost městské knihovny i knihovní rady končí 1. června 1951. Funkci městské knihovny převzala okresní knihovna. Ta se postupně stává – ostatně jako všechny kulturní instituce nástrojem totalitní komunistické moci při ideologickém působení na obyvatele. V srpnu 1965 se oddělení pro dospělé stěhuje do Katolického domu v dnešní Nádražní ulici, zatímco dětské oddělení zůstává v přízemí Besedního domu. Byly zřízeny střediskové knihovny (Vyškov, Bučovice, Brankovice, Ivanovice, Křenovice, Rousínov, Slavkov). Zajímavé je dobové hodnocení tzv. krizového období let 1968 – 1969: Právě v tomto krizovém období – prověrky každého občana naší republiky – se pracovníci Okresní knihovny stavěli svými činy na stranu nepřátel socialismu, proti principům a uskutečňování cílů socialismu a komunismu. Například v letech 1967 a 1968 vyřazují jako „zastaralou“ a „nevyužívanou“ literaturu – spisy klasiků: Marxe, Engelse, Lenina a Gottwalda, knihy nejpokrokovějších spisovatelů našich národů: Fučíka, Nejedlého, Majerové, Olbrachta a dalších, i díla ruských a sovětských spisovatelů. Vyřazené knihy odevzdávali do sběru za cenu starého papíru. Došlo tak k zamítnutí a pošlapání desetiletého budování pokrokových tradic knihovny, právě samými pracovníky Okresní knihovny. Proto při konsolidačním procesu dochází k výměně pracovníků, aby pokroková – výchovná funkce knihovny byla obnovena a rozšiřována. Je samozřejmé, že v následujícím dvacetiletí normalizace si nikdo nedovolil vyřadit z knihovny žádnou brožuru či dokonce knihu. Po listopadové revoluci, když se začalo platit ekonomické nájemné, bylo proto nutno zrušit tři skladiště knih. Do fondu se naopak po dlouhých desetiletích mohla vrátit základní díla demokratické literatury, která byla v několika vlnách v průběhu padesátých a sedmdesátých let vyřazována. Několika set stránkové seznamy, vydávány ideology na ÚV KSČ, nebyly opatřeny záhlavím a samozřejmě ani podpisem a razítkem. Na podzim roku 1992 přijala knihovna do názvu jméno nejvýznamnějšího beletristického spisovatele Karla Dvořáčka, rodáka z nedalekých Ivanovic na Hané, zároveň vypustila z názvu slovo „okresní“, i když po delimitaci knihoven na obce i nadále plní funkci regionální knihovny, zajišťuje poradenskou službu a nabízí obecním úřadům nákup a zpracování knihovních fondů, čehož využívá jen 53 z 93 knihoven, a to i přes výraznou množstevní slevu při nákupu knih, která je ponechávána plně obecním knihovnám.

Vyškovská knihovna se dočkala stálého sídla

Když v roce 1864 vznikal ve Vyškově čtenářsko-zpěvácký spolek Haná, jehož prvním počinem bylo rovněž založení knihovny a čítárny, a když o prázdninách roku 1896 zřizuje Feriální (později akademický) klub, složený ze studentů zejména pražské univerzity ovlivněných Masarykovými myšlenkami, veřejnou knihovnu, do níž jsou posléze začleněny i všechny spolkové knihovny, sotva kdo tušil, že nastávající veřejná, vlastně už tehdy i městská knihovna začíná dlouhou anabázi po různých budovách ve městě a že to bude trvat 107 let, než nalezne své trvalé a důstojné místo. Vlastně se po složitých peripetiích vrátí do míst, kde byly kdysi její počátky. Ke knihovně totiž náležela i veřejná čítárna sídlící ve spolkových místnostech Hané v Besedním domě, který se stává od roku 1886 centrem kulturního dění ve městě. O naplnění potřeb knihovního zákona z r. 1919 se zasloužil zejména Vojtěch Procházka, profesor zdejšího gymnázia, ten později zakládá i obvodovou knihovnu určenou pro české čtenáře v obcích německého jazykového ostrůvku. Vyškovská knihovna už tehdy přesáhla svou pouze městskou působnost, později se stala okresní a od té doby je neustále knihovnu s regionální působností.


Podrobnou historii Knihovny Karla Dvořáčka naleznete v publikaci:
Vladislav Raška: 110 let veřejné knihovny ve Vyškově. Vyškov, 2006, 96 s.