Karel Dvořáček byl všestranně nadaný, vedle literatury to byla hudba, jež ho nejvíce zajímala. Hrál na několik nástrojů, měl absolutní sluch, zpíval ve sboru a sám založil a vedl dětské sbory (v Karviné a v Ivanovicích). Byl také dobrým hercem a režisérem, uplatňoval se ve školním divadle (na učitelském ústavě v Kroměříži), zvláště při mikulášských slavnostech. Zajímala ho turistika a radiotechnika. Osvojil si i hypnózu a některé fakirské kousky (probodávání svalu aj.). Věnoval se zahradničení; u svého domu v Ivanovicích pěstoval různou zeleninu, dokonce i sóju. Rád rybařil, což se odrazilo i v jeho dílech (např. Mrtvá řeka, Olza).

 

Hudba
„Karel jednou o sobě řekl, že celá polovina jeho talentu je v hudbě. Abychom mohli utvořil smyčcové kvarteto, naučil se Karel hrát na violoncello. Dobří muzikanti, studentíci kluci Složilovi, synové varhaníka a učitele hudby, hráli Jarek první housle, Alois violu a já jsem hrál druhé housle. Domácí muzicírování nad Ivanovicemi patří k nejhezčí zážitkům mého mládí. Schubert, Mozart, Beethoven, Čajkovskij a ovšem Smetana, Dvořák, Janáček, s klavírem pak (hrál Alois) i Wagner, byli naši oblíbení skladatelé.“
(ze vzpomínek Vojtěcha Kurky – Ivanovický zpravodaj)

„Příležitostně se pokusil Dvořáček o menší skladby . Tak k výročí úmrtí mé tchýně, bez jakéhokoli hudebního nástroje. Napsal vložku pro varhany, housle a zpěv, kterou podložil krásným přiléhavým textem.“
(podle Vítězslava Bayera , učitele z Karviné, In: Cesta Karla Dvořáčka)

Alois Složil, hudební pedagog a rodák z Ivanovic tuto vzpomínku doplňuje (v dopise z 21. 2. 1977):
„ Hrávali jsme v kvartetu ze skladeb Antonína Dvořáka mimo opus 96 F-dur – americkou, i když méně často, opus 51 Es-dur, opus 34 d-moll, opus 106 G-dur. Chyběl-li někdy Vojta (Kurka), pak i trio f-moll pro klavír, housle a violoncello, a v tomtéž obsazení i klavírní trio Smetanovo g-moll, dále pak některá z trií klavírních Mozartových a ¨Beethovenových. V obsazení pro smyčcové trio (housle, viola a violoncello) tria Beethovenova. Z Mozarta také všechna tři kvarteta s flétnou – tu brával do rukou violu namísto mne Vojta.
Karel byl i velmi dobrý zpěvák. Jinak bychom nemohli uskutečnit řadu veřejných vystoupení: zpěv s doprovodem klavíru, mj. i pro pracující mládež ve Zlíně, asi v r. 1942.“
(Štěpán Vlašín: Karel Dvořáček)

Hudbě se věnoval K. Dvořáček i na vojně. Hrál na housle v komorním smyčcovém kvartetu: „Hudební nadání znamená pro něho velice mnoho, hudba mu pomáhá i v nejtěžších chvílích: „Často jsem stál u zlu, který nebylo možno ani rozvázat, ani přeťat. Vzal jsem zápisník a napsal píseň, nokturno, drobnou skladbu pro klavír a tóny vykonaly zázrak. Najednou jsem viděl docela jasně, klidný a opět silný. Anebo jsem si zařádil na houslích. Žádná improvizace, tu pěstuji na vojně teprve dnes… Ale sedl jsem ke koncertu Beethovenovu (D-dur) – je to velmi obtížná skladba. Tu mne léčil mrtvý génius živým uměním."
(ze vzpomínek Josefa Šuberta a z dopisu od Dvořáčka, In: Cesta Karla Dvořáčka)

Rybář
Učitel Alois Chytil vzpomíná: „Jednoho dne nás překvapil Dvořáček dlouhým rybářským prutem. Prostudoval kdejakou literaturu o technice rybolovu a jedné noci před ránem odešel s prutem na rameni ke splavu. Jak se dalo očekávat, vrátil se s prázdnou. Od toho dne, pokud mu to jen dovoloval čas, posedával na břehu Olzy a lovil. Nepamatuji se, že by byl někdy něco pořádného chytil. Ryby nebyly hlavním cílem dlouhých procházek k Olze. Na břehu Olzy setkal se s lidmi s podivuhodnou duší a zajímavými osudy…Chodívali jsme na jaře 1933 ještě před východem slunce a za rosy k řece na lov. Od tří hodin do sedmi jsem prostáli a proseděli nad zrcadlem řeky a poslouchali, jak přichází den od polské strany přes mělčiny a hlubiny k nám.

Zatímco já jsem hlídal splávek, Dvořáček psával nebo navštěvoval známé rybáře. Za kolik nových námětů a nápadů vděčil Dvořáček Olze, ví jenom on. A nejvíce ze všeho vděčil jí za vyrovnání a mír, jehož tolik potřeboval po odchodu své matky“.
(Cesta Karla Dvořáčka)

 

	Kvarteto přátel z Ivanovic na Hané (zleva): Karel Dvořáček (cello), Jaroslav Složil (1. housle), Vojtěch Kurka (viola), Alois Složil (2. housle), březen 1942 (zdroj: fond oddělení dějin literatury MZM)
	U Dvořáčků o Velikonocích 1942: mezi hosty mj. básník Kamil Bednář (s violou) Zdeněk Urbánek (s houslemi), Jaroslav Červinka (s notami), bratři Alois a Jarek Složilovi, Vojtěch Kurka a manželé Dvořáčkovi. (zdroj: fond oddělení dějin literatury MZM)
	Rybář Karel Dvořáček. (zdroj: archiv A. Dvořáčka)
	Rybář Karel Dvořáček, rok 1943. (zdroj: archiv A. Dvořáčka)
	Rybář Karel Dvořáček, u Hané v roce 1942. (zdroj: archiv A. Dvořáčka)
	Rybář Karel Dvořáček, srpen 1943. (zdroj: archiv A. Dvořáčka)
	Rybář Karel Dvořáček. (zdroj: archiv A. Dvořáčka)
	Rybářský lístek. (zdroj: archiv A. Dvořáčka)
	Povolenka k rybolovu. (zdroj: archiv A. Dvořáčka)
	Přehled úlovků. (zdroj: archiv A. Dvořáčka)
	K. Dvořáček v hasičské uniformě. (zdroj: archiv A. Dvořáčka)
	K. Dvořáček pomáhá při žních. (zdroj: fond oddělení dějin literatury MZM)
	V Ivanovicích si K. Dvořáček s bratrem Stanislavem postavili dům. (zdroj: archiv A. Dvořáčka)
	V Ivanovicích si K. Dvořáček s bratrem Stanislavem postavili dům. (zdroj: archiv A. Dvořáčka)
	K. Dvořáček na zahradě u svého domu v Ivanovicích na Hané na jaře v roce 1943. (zdroj: archiv A. Dvořáčka)
	K. Dvořáček na zahradě u svého domu v Ivanovicích na Hané na jaře v roce 1943. (zdroj: archiv A. Dvořáčka)
	K. Dvořáček se věnuje práci na zahradě a domácím zvířatům, rok 1942. (zdroj: archiv A. Dvořáčka)
	K. Dvořáček se věnuje práci na zahradě a domácím zvířatům. (zdroj: archiv A. Dvořáčka)