Vzpomínka pedagoga dr. Josefa Kouřila
"Jako student učitelského ústavu v Kroměříži projevoval Karel Dvořáček zvláštní zálibu v rozhovorech, častých dotazech a debatách. Byl neobyčejně nadaný, zvídavý, neklidný duch. Pedagogická čítárna při učitelském ústavě měla bohatou knihovnu pedagogickou i filozofickou a tam vysedával Dvořáček většinu svého volného času, čítal filosofické knihy, hloubal o nich a měl hojné, výstižné referáty o přečtených dílech.. Maturitní zkoušku složil s vyznamenáním v roce 1931. Během prázdnin si rozmyslel studia na čsl. bohoslovecké fakultě a hlásil se do školní služby na okres těšínský a ostravský. Toužil poznat osobně kraj Bezručův."

V letech 1931-35 učil na Obecné škole Na Hranicích v Karviné a v letech 1937-38 v Orlové.
(ze vzpomínek pedagoga dr. Josefa Kouřila, In: Cesta Karla Dvořáčka; foto: fond oddělení dějin literatury MZM)

Dvořáček a hudba
"Byl rozeným hudebníkem. Jeho náklonnost k hudbě byla na začátku jeho kantorských let stejně mocná a živelná jako láska k psanému slovu. Měl krásný vyrovnaný baryton, hrál pozoruhodně na housle, piano a varhany. Ani v kompozici nebyl začátečníkem. Měl absolutní sluch a neobyčejně věrnou hudební paměť. Rozhledem po světové hudební tvorbě, klasické i soudobé... Býval jsem mu nejen vděčným posluchačem, ale i tak trochu kritikem, šlo-li o jeho vlastní práci a chtěl-li znát bezprostřední účinek své skladby. Byly to především písně na jeho vlastní slova nebo na slova Wolkerova. Tehdy před Vánoci 1931 pomýšlel často na zhudebnění Thákurova Zahradníka." Podle Chytila zhudebnil několik jeho zpěvů. Plánoval i rozsáhlejší skladby hudební jako např. operu Jánošík, ale brzy od této myšlenky upustil, protože literární aktivita mu nedovolovala tříštit síly.
Na podzim 1931 založil a řídil v hornické kolonii smíšený sbor. Shromáždil kolem sebe českou mládež z kolonie a několik učitelů. .Dvořáček měl ve sborovém zpěvu poměrně velké zkušenosti. Zpívával za studentských let v kroměřížském Moravanu. Ve sboru zpívali většinou národní písně, obyčejně ve vlastní Dvořáčkově harmonizaci. Vystupovali při různých oslavách. Na jaře a v létě se kroužek nescházel. Po prázdninách 1932 se pustili i do voicebandu. Dvořáček připravoval Wolkerovu Baladu o námořníkovi. Bohužel se sbor v druhém roce rozešel."
(podle Aloise Chytila z Karviné, In: Cesta Karla Dvořáčka)

Vzpomínka učitelky Anny Langové
Po návratu do Ivanovic v roce 1939 začal učit na obecné dívčí škole . Jeho kolegyně Anna Langová- Dobiášová na něho vzpomínala. "Dvořáček si nás získal svým hudebním uměním. Protože jeho tehdejší byt byl malý, nastěhoval si do školy pianino. To byla krása, když dva páry uměleckých rukou poprvé se rozběhly po klávesách a zdi Staré školy uslyšely zas jednou od dob Wiedermannů opravdu hodnotnou hudbu. To Bohuška (učitelka Pohorská) a Dvořáček kouzlil pro náš sluch. Někdy zlákali i mne. Zpívaly jsem s Bohuškou Dvořákovy Moravské dvojzpěvy za Dvořáčkova doprovodu. Jindy zpíval sám hlubokým, procítěným hlasem Dvořákovy Biblické písně.
Také v Ivanovicích začal cvičit sborové písně. Nevybíral, přijímal ty, kteří měli chuť, hochy i děvčata. Děti zpívaly ve škole, a když se netopilo, chodily ke Dvořáčkům do bytu... Zpívaly se písně národní v různé úpravě i vlastní skladby Dvořáčkovy. Zpracoval také legendu o Panně Marii."
Na fotografii s kolegy učiteli. Karel Dvořáček je třetí zleva.

(podle Anny Langové-Dobiášové, učitelky, In: Cesta Karla Dvořáčka; foto: archiv A. Dvořáčka)