Literární tvorba


Olza
Karvinsko v době krize se promítá do povídkové prvotiny Olza, vydané v roce 1937 v nakladatelství Václav Petr v Praze a vytištěné u Obziny ve Vyškově. Jde o sedm povídek, uvedených motem z bible, úryvkem z žalmů. Olza zahrnula jednak prózy subjektivního prožitku, se silným tónem lyrickým (Kohoutí nevěsta - příběh nenaplněné lásky; Opuštěný dům - teskný návrat do dětství na Hané; Sbohem - rozloučení při odchodu z místa prvního učitelského působení v Karviné), jednak studie lidí a poměrů v kraji, laskavě realistické (Rybáři - s typem "tichých" hrdinů, tak blízkým Dvořáčkovi, které později zobrazil v románu Mrtvá řeka; Jašek a Natalja - příběh lásky k prostitutce) a naturalisticky trýznivé ( Aničko, brouček! - o matce vražedkyni; Král bláznů - vyjadřuje deziluzi z práce soudu v případě chudé vdovy, souzené pro domnělé zabití dítěte).

 


František chce být spravedlivý

Souběžně s povídkami shrnutými do knihy Olza pracoval Dvořáček i na raných románech, z nichž se mu podařilo dokončit jediný - František chce být spravedlivý. Dílo několikrát přepracoval. Okupační cenzura však nepovolila jeho vydání. Vyšel až v roce 1966 v ostravském Profilu.


Těžiště románu spočívá v milostném vztahu horníka Františka Šudy a švadleny Mileny Onderkové, v dramatickém napětí a proměnách, jimiž je tento vztah určován a v celém procesu Františkova mravního a charakterového vzestupu. Realisticky zde vylíčil prostředí hornické kolonie ve třicátých letech 20. století, zabývá se tíživým problém potratů. Chtěl tímto dílem působit i výchovně, jak říká...".právě tímto románem jsem si uvědomil, že mé umění musí mít výchovnou tendenci." Toužil tímto příběhem dát důvěru všem malověrným. Příběhem o tom, že i tam, kde byla lhostejná pustota, může se vrátit láska, že i ti, kteří zabíjeli, mohou se stát tvůrci nového života.

 


Pole kráčí do hor

Dílo vznikalo v letech 1935 - 1937 a v definitivním znění dokončeno v dubnu 1939. V roce 1941 román vyšel u nakladatele J. Lukasíka.


V tomto románu vyslovil autor vůli po dokonalejším světě; zajistit lidem obživu, vytvořit takové uspořádání mezi nimi, aby jejich život dostal nový smysl, to je myšlenka, která prostupuje celou dějovou linií románu.
Román pracuje s převrácenou chronologií, první díl zachycuje zrání hrdinovo, druhý se vrací k jeho narození a dětství, třetí pak vrcholí zachycením boje o využití neplodné beskydské stráně. V prvním dílu, nazvaném Zahradník, přichází Roman Gajdoš do hanácké vesnice, kterou autor označuje zkratkou V. - jde zřejmě o rodné Ivanovice na Hané, lidově Vévanovice. Gajdoš se zde prosadí jako schopný pěstitel zeleniny a organizátor, pomáhající zvelebovat hanáckou vesnici. Druhý díl, nazvaný Věrnost za věrnost, se retrospektivně vrací k hrdinovu narození a těžkému dětství, kdy mu Hanka, dcera pytláka nahrazuje matku. Třetí díl nese název celého románu - Pole kráčí do hor. Zde Dvořáček sahá k optimismu. Gajdoš ve svém rodišti zúrodní zbahnělou stráň a buduje horskou chatu.


První Dvořáčkův román (první vydáním, ne vznikem) vyvolal rozpornou reakci, avšak solidní literární úroveň a myšlenkovou podnětnost mu nikdo z kritiků neupřel. Všichni recenzenti se shodli na vyzdvižení časově první části - dětství Romana Gajdoše v Beskydech.

 


Státní cena za literaturu
Román Pole kráčí do hor získal Národní cenu za literaturu v roce 1942. Ovšem Karel Dvořáček odmítl jet ke slavnostnímu převzetí tohoto protektorátního vyznamenání. Literární kritik Václav Černý ve svých pamětech Křik Koruny české píše k udělení státní ceny za literaturu za rok 1942 o Karlu Dvořáčkovi: "Ledví tohoto veskrze slušného muže bylo asi méně odolné. Bylo by neuneslo, že se i na něj vztahují slova o vydatné práci pro Říši. Slavnostní předání ceny zmeškal."

 

 

Cesta k tichému domu

V povídkové knize napsané v roce 1940 (vyšla v roce 1941) zazněl smutek nad člověkem, nad bolestmi, které provázejí jeho život.Sedm povídek spojuje ústřední postava vypravěče Jindřicha Vodáka, stárnoucího mistra jednoho ostravského závodu. Autor se zamýšlí nad smyslem života a v životním zápase vidí "cestu k tichému domu", k oddechu na jeho konci.
V knize se spojuje Dvořáčkův živý zájem o postavy ze společenského dna, zájem naplněný soucitem, a zároveň psychologická pronikavost a hledání smyslu lidského života. V postavě vypravěče a zároveň hrdiny povídek Jindřicha Vodáka zobrazil přemýšlivého a soucitného člověka, který dovede v pravý čas pomoci, který usiluje o to zmírnit kruté životní krize. Cesta k tichému domu překvapuje ve srovnání s románem Pole kráčí do hor: tam vystupuje hrdina aktivní, překonává překážky, mění lidi i sebe, zde se projevuje rezignace, touha po klidu.

 

V brněnském nakladatelství Blok vyšel v roce 1971 k autorovým nedožitým šedesátinám výbor povídek nazvaný také Cesta k tichému domu (obsahuje jednu povídku z Olzy a pět povídek z Cesty k tichému domu z roku 1941).

 


Advent Jakuba Kříže - Hle, čas příjemný

Vlivy Tolstého a Dostojevského se setkaly při tvorbě dvojdílného románu Advent Jakuba Kříže - Hle, čas příjemný, který vznikal od září 1942 do jara 1943, tiskem vyšel v edici Atom v nakladatelství Václav Petr v Praze roku 1944.
Jakub Kříž, bohatý obchodník, dříve rozmařile žijící, se obrátí a stane se z něho zbožný muž, ale životní úspěchy a víra ve vlastní sílu mu nedovolí "proměnit se" úplně, stát se božím člověkem. To štěstí měl teprve jeho adoptivní syn Štěpán Usmíval. Ten je hrdinou dobra, pokorný, toužící po "proměnění" světa. Představuje svobodného člověka, který žije svůj bohatý vnitřní život. Zrcadlí se tu Dvořáčkovy názor, že zlo ve světě nelze odstranit násilím, je však možno ho překonat vůlí pod dobru a láskou. Poselství hrdinů románu je neseno touhou vykročit za spravedlností právě v okamžiku, kdy je ve světě potlačována.

 

Karel Dvořáček si na tomto dvojrománu zakládal, jak o tom svědčí například jeho dopis Kamilu Bednářovi (Cesta Karla Dvořáčka s. 134 -135).


"Myslím, že právě toto je první můj román, který by si zasluhoval hodně čtenářů. Myslím, že byste byl s mým novým románem sám spokojen, lidé by jej potřebovali. Je to historie povozníka, který ztroskotává vnějškově, ale vnitřně roste a vítězí právě v okamžiku, kdy vlastně ztratil i to poslední, co dosud měl. Hle, čas příjemný je román náboženský, a to katolický. Vybral jsem jádro křesťanství, lépe řečeno, přivedl jsem své hrdiny až pod slupku křesťanství. Zdůraznil jsem při tom všechno podstatné, co po lidské stránce pojí katolíka s bezvěrcem anebo protestantem, a vydatně jsem použil psychoanalýzy v tom smyslu, jak jí může využít romanopisec, a nejen může, nýbrž musí, chce-li zůstat práv přísné kontrole skutečnosti. Žádná apologetika některého vyznání, nic takového to není, ale je v tom nahý člověk, jak mu rozumím já a snad i Ty, alespoň věřím, Červinka a vůbec my mladí, na které prst živého Boha ukázal a naložil jim tolik utrpení jako žádné generaci před námi."

 


Mrtvá řeka

Román Mrtvá řeka byl vydán až z autorovy pozůstalosti v roce 1946 v nakladatelství Václav Petr v Praze. Zanedlouho po napsání románu byl Dvořáček podruhé zatčen. Román o řece a lidech kolem ní má kromě základního významu ještě symbolický - řeka představuje život vůbec, a konkrétně také lidskou společnost. Kolem této řeky vytváří Dvořáček jakousi idylu, idylu chlapské radosti z lovu a úlovků, protože sám byl rybářem. Dějištěm je oblast střední Moravy, blízko ústí řeky Bečvy do Moravy. Základní konflikt nesou dvě postavy - vzorný rybář Jan Bárta, nazvaný Přítel starého světa a jeho protějšek, vodní pytlák Bartoloměj Křivák, přezdívaný Mrož. Příběh o řece plné života, která se jednoho dne vinou nezodpovědných lidí zaplnila mrtvými rybami, je alegorií - válka je přece takovým ohrožením samé podstaty lidského života. V roce 1971 vyšel román podruhé v ostravském nakladatelství Profil.

 


Živ buď, neumírej
Poslední román, napsaný v neuvěřitelně krátké době šesti týdnů (od 19. března do konce dubna 1945) v nemocnici káznice ve Zwickau, nese moto převzaté z Komenského: "Živ buď, národe, posvěcený v bohu, neumírej, mužové tvoji jsou bez počtu!" Tento citát dal románu jméno. Dílo vyšlo posmrtně v roce 1947 v edici Atom u Václava Petra v Praze.

Předmluva, nazvaná Men, vysvětluje, že celá kniha se tak původně měla jmenovat, Men byla totiž značka toaletního papíru, na němž byl román ve vězení napsán.

 

První část románu přináší upřímnou analýzu dětství a dospívání a nese autobiografické prvky; druhá zpracovává zážitky z nacistického vězení. Život hlavního hrdiny Kamila je neustálým zápasem se skepsí a nejistotou; čelí pocitu marnosti: nejdříve zápasí sám se sebou, později je vržen v nacistickém vězení do utrpení mnohem většího. V závěru díla probleskuje obava z nových konfliktů, z nového utrpení.

 

 

 

Informace o knize Olza z článku Tři ze země moravskosleszké.
(Čin, 25. 11. 1937)
Recenze Jiřího Svobody o románové prvotině František chce být spravedlivý.
(Červený květ, 1967)

Recenze Jaroslava Černého na román Advent Jakuba Kříže.

(Lidové noviny, 13. 7. 1942)

Recenze Františka Götze - Románové podobenství.
(Národní osvobození, 2. 10. 1946)
Obálka knihy Olza.
Obálka knihy František chce být spravedlivý.
Obálka knihy Pole kráčí do hor.
Věnování Karla Dvořáčka v knize Pole kráčí do hor.
Národní cena za román Pole kráčí do hor.
(zdroj: archiv A. Dvořáčka)
Národní cena za román Pole kráčí do hor.
(zdroj: archiv A. Dvořáčka)
Článek z novin - Národní umělecké ceny 1942 uděleny.
Obálka knihy Cesta k tichému domu.
Obálka knihy Cesta k tichému domu.
Obálka knihy Advent Jakuba Kříže.
Věnování od Karla Dvořáčka v knize Advent Jakuba Kříže.
Obálka knihy Hle, čas příjemný.
Obálka knihy Mrtvá řeka.
Obálka knihy Mrtvá řeka.
Obálka knihy Živ buď, neumírej.
Propagační leták ke knize Živ buď, neumírej.
Propagační leták ke knize Živ buď, neumírej.
Propagační leták ke knize Živ buď, neumírej.
Propagační leták ke knize Živ buď, neumírej.
Obal toaletního papíru Men, na který Karel Dvořáček napsal román Živ buď, neumírej.
(zdroj: archiv A. Dvořáčka)
Rukopis románu Živ buď, neumírej; titulní list.
(zdroj: archiv A. Dvořáčka)
Rukopis románu Živ buď, neumírej; první strana.
(zdroj: archiv A. Dvořáčka)


 

Knihovna Karla Dvořáčka ve Vyškově: Karel Dvořáček - život, dílo, doba