Noc literatury 2016 ve Vyškově – aktualizováno 6. 5. 2016

Knihovna Karla Dvořáčka ve Vyškově se podruhé připojuje k celostátní akci Noc literatury. Tato dlouholetá akce přibližuje veřejnosti netradičním způsobem současnou evropskou literaturu prostřednictvím série veřejných čtení.

Projekt organizují Česká centra ve spolupráci s pražským sdružením evropských kulturních institutů sítě EUNIC (European Union National Institutes for Culture), kulturními odděleními zahraničních velvyslanectví a Svazem knihovníků a informačních pracovníků ČR.

Každá z 22 účastnických zemí představí v rámci Noci literatury 2016 dílo jednoho svého současného autora. Projekt se uskuteční v předvečer zahájení největšího knižního festivalu v České republice – Světa knihy.

Na této stránce vám postupně představíme autory a knihy, které jednotlivé země do letošního čtení vybraly a které jsou dostupné v naší knihovně.

Kim Leine: Proroci z fjordu Věčnosti
Překlad: Magdalena Jírková, Host 2015

Kim Leine (* 1961) je norský spisovatel žijící v Dánsku. Své knihy píše v dánštině, do rodné norštiny je většinou sám překládá. Patnáct let žil v Grónsku, kam se vrací i ve svých románech. Jeho prvotina Kalak (2007) je autobiografickým příběhem traumatizovaného muže z jehovistické rodiny. V roce 2008 vydal román Valdemarsdag (Valdemarův den) o vraždě, která se stala v jeho vlastní rodině. Za román Proroci z fjordu Věčnosti (2012) získal Cenu Severské rady za literaturu.

Mladý misionář Morten Falck přijíždí na konci 18. století do dánské kolonie v Grónsku, aby mezi tamními obyvateli šířil křesťanství. Chce změnit svůj život a v daleké, neznámé zemi něco dokázat. Část místních vedená charizmatickým Habakukem a jeho ženou Marií Magdalenou ale vytvořila vlastní náboženskou obec, v níž žijí podle svých představ o ideální společnosti. Konfrontace Mortenových naivních očekávání s leckdy krutou realitou ho ubíjí. Nechuť místních obyvatel přizpůsobovat se stylu života rozporuplných dánských kolonizátorů, všudypřítomné zlo, špína a chtíč vyústí v dramatický střet kultur. Je však svět domorodců, občas plný nepředstavitelného násilí, strádání a boje o holý život, opravdu o tolik horší než svět dánských kolonizátorů?

Kaspar Colling Nielsen: Dánská občanská válka 2018–24
Překlad: Lada Halounová, Kniha Zlín 2015

Kaspar Colling Nielsen (*1974) je dánský spisovatel, jehož rukopis se vyznačuje nápaditými příběhy s tragikomickým nádechem, které často popisují složitá dilemata nebo život v existenciálně těžkých podmínkách. V roce 2010 vydal oceňovanou prvotinu Mount København (Mount Kodaň), jeho druhý román Dánská občanská válka 2018–24 (2013) se rovněž dočkal nadšených kritik a v současné době se připravuje jeho filmová adaptace. Kromě knih se věnuje i psaní filmových a televizních scénářů.

Na počátku 21. století vede finanční krize ke zhroucení evropského modelu státu blahobytu. Nedlouho poté proběhne v Dánsku občanská válka, během níž politikům stínají hlavy přímo na ulicích a bankéři jsou surově loveni jako zvěř. Válku zažil i pětadvacetiletý muž, který o ní vypravuje o čtyři sta padesát let později svému nejlepšímu příteli Geoffovi, tří set padesátileté sexuálně frustrované border kolii s vyvinutou schopností chápat a mluvit. Nyní už čtyři sta pětasedmdesátiletý boháč se udržuje naživu pomocí programu na obnovu kmenových buněk a čas tráví se svými přáteli, společně vedou dekadentní a osamělý život, který vyplňují čtením básní, pořádáním sexuálních orgií a vzájemným vyprávěním válečných historek.

Katja Kettu: Porodní bába
Překlad: Jitka Hanušová, Argo 2015

Katja Kettu (*1978) je finská spisovatelka a režisérka animovaných filmů, takže své světy ztvárňuje jak slovem, tak obrazem. Po studiích animace a finské literatury žila v Tallinnu a Londýně, až nakonec zakotvila v Helsinkách. V jejím psaní se setkává krása s ošklivostí, nevinnost se zvrhlostí. Kritika i čtenáři oceňují mimo jiné její originální poetický jazyk čerpající například z laponského dialektu nebo z tradice magického realismu.

Je pozdní léto roku 1944 a v oblasti Pečenga na severu Finska probíhá laponská válka. Nemanželská dcera ze šamanské rodiny, odmalička odsunutá na okraj společnosti, vykonává povolání porodní báby. Její život, to jsou cesty v nočním mrazu, pach dezinfekce a krev. Všechno se však změní, když potká nacistického důstojníka Johannese, který se „na ni podívá, jak se ještě nikdy nikdo nedíval“, a bezhlavě se do sebe zamilují. Hrdinka pak z vlastní vůle následuje německé šiky do vojenských a vězeňských táborů, kde pomáhá jako polní zdravotní sestra. Zatímco dříve však děti vítala do světa, zde se z ní stává anděl smrti a nakonec i ji semelou nemilosrdná kola dějin.

Antti Tuomainen: Moje temné srdce
Překlad: Vladimír Piskoř, Kniha Zlín 2015                         

Finský spisovatel Antti Tuomainen (*1971) se v minulosti živil jako reklamní textař a copywriter. Mezi fanoušky krimi žánru si rychle vydobyl oblibu především pro svůj řízný styl plný svižných dialogů, jakož i pro neotřelost témat a nápadité přesahy do jiných literárních žánrů. Největšího úspěchu se dočkal se třetím románem Léčitel (česky 2012), jejž zasadil do Helsinek blízké budoucnosti, ochromených chaosem po prudké změně klimatu.

Psychologický thriller o posedlosti a pomstě je příběhem mladého muže Aleksiho, který se snaží zjistit, proč matka před dávnými lety beze stopy zmizela. Při rozkrývání střípků dvacet let zasuté minulosti zjistí, že krátce před zmizením udržovala vztah se svým zaměstnavatelem a dnes pohádkově bohatým podnikatelem Henrikem Saarinenem. Aby se k podnikateli dostal blíž, nechá se zaměstnat na Saarinenově venkovském sídle u moře jako údržbář a domovník. Získává sice čím dál víc podezřelých indicií, ale zároveň si pátrání zkomplikuje vztahem se Saarinenovou výstřední dcerou Amandou. Aleksi se tak ocitá na tenkém ledu, kdy se sám přestává orientovat, komu a čemu lze věřit a na koho spoléhat.

Alain Mabanckou: Prasklej sklenička
Překlad: Tomáš Havel, Dauphin 2015

Alain Mabanckou (* 1966) je jedním z nejvýraznějších současných afrických spisovatelů. Narodil se v konžském Brazzaville, v Paříži vystudoval práva a dnes žije v USA, kde na Kalifornské univerzitě v Los Angeles (UCLA) působí jako řádný profesor (Full Professor) frankofonní literatury. Je autorem pěti básnických sbírek, devíti románů, dvou knih esejů a několika publikací pro děti. Jeho dílo bylo zatím přeloženo do patnácti jazyků.

Kdesi v černé Africe majitel nonstop baru Úvěr odcestoval požádá jednoho svého štamgasta, alkoholika u konce sil, Prasklýho Skleničku, bývalého učitele, milovníka francouzštiny a knih, aby sepsal cosi jako kroniku jeho podniku. Za epizodami zároveň k smíchu i k pláči čtenář objevuje spisovatelovu rodnou krajinu se vší krásou a krutostí, s nádhernou přírodou i s diktátory, se špinavými a temnými zákoutími, ale především s nesmírným bohatstvím tradic a kultury černé Afriky. Tento magicko-realistický román se tak stává skutečnou oslavou tohoto kontinentu i lásky ke čtení. A africký pábitel Sklenička je tím nejlepším příkladem toho, že literatura, potažmo umění, je univerzální, stejně jako jsou univerzální lidské emoce a myšlenky.

Joseph O’Connor: Parádní jízda
Překlad: Petra Nagyová, Mladá fronta 2015

Joseph O’Connor (* 1963) je irský publicista a prozaik, který patří již řadu let mezi nejzajímavější autory současného anglicky psaného románu. Českým čtenářům je znám jako autor pozoruhodné historické fresky Hvězda moří (2008), dobrodružného příběhu zasazeného do doby irského hladomoru v 19. století, a podstatně komornějšího dramatu Obchodník (2009) ze současného irského venkova.

Román Parádní jízda zachycuje dějiny fiktivní kapely, na jejímž příkladě autor jednak zachycuje neobyčejně zajímavou – ale též podstatně přehlednější – hudební scénu Británie osmdesátých let, jednak proměny kultury a postavení hudebního průmyslu v čase.

O’Connor nepochybně čerpá ze životních zkušeností své slavné sestry Sinéad, ovšem nenabízí zdaleka jen dokumentární příběh: kniha je plnokrevný román s přesvědčivě vykreslenými postavami, které žijí svůj život v prostředí hudební kapely, jež jim tím či oním způsobem nahrazuje rodinu.

Erri De Luca: Boží hora
Překlad: Kateřina Vinšová, Pistorius & Olšanská 2015

Erri De Luca (* 1950) je italský spisovatel, básník a překladatel. Dětství prožil v Neapoli, kam se v psaní neustále vrací. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let se aktivně zapojil do politiky v řadách extrémní levice, v devadesátých letech za války v bývalé Jugoslávii řídil kamiony s humanitární pomocí. Jako samouk se naučil hebrejsky i jidiš a do italštiny přeložil několik knih Starého zákona. Psát začal sice velmi záhy, první próza mu však vyšla teprve v roce 1989.

Boží hora je biblické místo. Je to ale také jméno chudé neapolské čtvrti – Montedidio – plné úzkých uliček, strmého stoupání, rozvěšeného prádla a ruchu každodenního života poválečných let, jejíž atmosféru kniha poeticky zachycuje. Boží hora je i vysněný cíl pouti starého židovského ševce, pocházejícího odkudsi z východní Evropy, který přežil holocaust a rád by do Palestiny, ale hříčkou osudu došel právě jen na Montedidio. A Montedidio je domovem třináctiletého chlapce, který zanechal školy a zaučuje se v truhlářské dílně, rozpráví s moudrým ševcem, trénuje se v hodu bumerangem, je zasvěcován do milostných hrátek stejně starou, ale zkušenější dívkou ze sousedství a přitom se rychle osamostatňuje a dospívá.

Etgar Keret: Sedm dobrých let
Překlad: Tereza Černá, Magdalena Křížová, G plus G 2015

Etgar Keret (* 1967) je jedním z nejznámějších izraelských spisovatelů mladé generace. Vedle básní a prózy se věnuje rovněž tvorbě pro divadlo, film a komiks. Psát začal dle vlastních slov proto, aby svým způsobem unikl životu. Publikuje od roku 1992, jeho knihy v Izraeli získaly takřka kultovní status, zejména mezi mladými čtenáři. Česky vyšel dosud soubor povídek Létající Santini (2005) a Najednou někdo klepe na dveře (2014).

Zdánlivě všední věc – mít rodiče, z nichž se stanou prarodiče – inspirovala autora k sepsání souboru povídek ohraničených „sedmi dobrými lety“, kdy byl současně otcem i synem. Tato zkušenost se pro něj stala záminkou k rozvinutí úvah o současném Izraeli a v rámci autobiografických příběhů k vyprávění o zemi i lidech, které má rád. Činí tak s humorem a sebeironií, ve zkratce a s originální pointou. V povídkách vypráví o otci a jeho poválečných dobrodružstvích, o vlastním psaní a o životě literáta-profesionála, který se mimo jiné odehrává v letištních halách během cest na autorská čtení, o sourozencích tak rozdílných, jak je to jen v Izraeli možné, o manželce a synovi, jehož bezelstná přímočarost a nekonečné otázky provokují autorovu fantazii…

Jørn Lier Horst: Na zimu zavřeno
Překlad: Tereza Blatná, Jota 2014

Jørn Lier Horst (*1970) je norský autor detektivních románů a dramatik. Do roku 2013 pracoval jako vrchní vyšetřovatel v policejním okrsku Vestfold a kromě kriminologie studoval také filozofii a psychologii. Znalost prostředí i vyšetřovacích metod využívá ve své literární práci a s knihami, v nichž je ústřední postavou William Wisting, se řadí mezi přední norské spisovatele žánru krimi. Česky vyšel také román Záhada mloka (2014).

Idyla na chatě v létě, eldorádo pašeráků v zimě – tak to vypadá na řadě míst podél norského pobřeží. Malé chaty se choulí mezi ohlazenými skalisky a ve vzduchu ještě slabě voní grilované maso. Ale krajina se noří do podzimní mlhy a v oknech prázdných chat se zrcadlí šedomodré moře. Ove Bakkerud se chystá strávit poslední klidný víkend na chatě předtím, než ji na zimu zabední. Dorazí však na místo, které zloději vyrabovali a obrátili vzhůru nohama. A ve vedlejší chatě leží zavražděný muž. Na místo je proto povolán vrchní inspektor William Wisting, který však nepatří do řady detektivů alkoholiků s problémy v osobních i profesních vztazích. Je to prostě jen naprosto normální, zkušený a empatický policista plně oddaný své práci.

Eva Menasse: Kvazikrystaly
Překlad: Helena Smolaková, Host 2015

Eva Menasse (* 1970) je rakouská žurnalistka a spisovatelka, od roku 2003 žije v Berlíně. Vídeňské prostředí z doby meziválečné, válečné i poválečné zobrazila v románu Vienna (česky 2010), za nějž jí byla udělena literární cena Corine pro nejlepší literární debut roku. Kritika i čtenáři přijali dobře také její sbírku povídek Lässliche Todsünden (Odpustitelné smrtelné hříchy, 2009). Za román Kvazikrystaly (2013) získala Cenu Heinricha Bölla.

Ve třinácti částech a ze třinácti pohledů (včetně vlastního, subjektivního) poznáváme Xanu Molinovou v různých situacích a jednotlivých životních fázích. Na začátku knihy je Xaně čtrnáct let, v závěru knihy se s ní setkáváme jako s vdovou a babičkou. Autorka dokáže ženy vidět i podat takové, jaké jsou, se všemi jejich slabostmi a přednostmi, s jejich šarmem a elegancí, s každodenními malými intrikami, ženy podléhající i ženy jako neohrožené bojovnice. Bez ostychu a nadbytečné nostalgie popisuje exkurzi do Osvětimi, pracovní den lékařky v ambulanci na reprodukční klinice nebo nástrahy puberty, kterými si prochází Xanina nevlastní dcera. Kvazikrystaly jsou působivou, poetickou, vtipnou a zároveň zneklidňující knihou.

Dana Percecová – Ciprian Vălcan: Metafyzika cyklistů
Překlad: Hana Herrmannová, Herrmann & synové 2015

Ciprian Vălcan (*1973) je rumunský filozof, filolog a kulturní historik. Jeho hlavním badatelským zájmem je vzah mezi literaturou a filozofií. Působí jako vysokoškolský pedagog, je redaktorem a členem vědeckých rad několika periodik a vedoucím edic několika temešvárských vydavatelství.

Dana Percecová (*1976) je rumunská literární teoretička a historička, vyučuje anglickou literaturu a filologii na univerzitět v Temešváru. Ve svých odborných pracích zkoumá především dílo W. Shakespeara a jeho kontexty, zaměřuje se rovněž na kulturní a genderová studia a kulturní antropologii.

Kniha přináší výběr z esejů psaných pro „rubriku tandemů“ revue Orizont. Autoři v nich reagují na více či méně jarmareční zprávy ze světa a vedou s nimi dialog. Zatímco Vălcan s provokující nevázaností produkuje šokující féerie v surrealistickém duchu, Percecová předkládá korespondující obrazy především z rumunské reality. Díky zjevení absurdity, které vyvstane po zasazení jevů do nového konotačního rámce, se ukazuje jejich pravá vyšinutá podstata. Aktuálnost a mimořádná společenská naléhavost díla, které bezprostředně reflektuje vymknutí naší dekadentní epochy, je maskovaná šaškovským smíchem. V netriviální klauniádě žurnalistického stylu je zřetelný kritický apel a při jejím čtení někdy běží mráz po zádech.

Monika Kompaníková: Piata loď

Monika Kompaníková (*1979) je slovenská prozaička, autorka knih pro děti a mládež, publicistka. Jej knihy překvapují vypravěčskou suverenitou a smyslem pro nestandardní situace a hrdiny. Debutovala knihou krátkých próz Miesto pre samotu (2003). V roce 2006 vyšla novela Biele miesta. V roce 2010 vydala román Piata loď, za který získala Cenu Anasoft litera 2011. O tři roky později pak vyšla dětská knížka Hlbokomorské rozprávky.

Citlivě napsaná kniha o životě dívky na pomezí dětství a dospívání. Svou matku smí oslovovat jen křestním jménem, aby jí nepřipomínala předčasné mateřství. Žije na ulici a v bytě plném podezřelých návštěv a večírků, kde své místo nemá ani ve vlastní posteli. Hledá lásku mezi Luciiným (matčiným) nezájmem, závislostí a depresemi a nezdá se jí zvláštní, když se nešťastnou náhodou sama na krátkou chvíli stane matkou dvěma kojencům. Dojemný a do masa se zařezávající text mrazí přirozeností, s jakou Jarka svůj příběh vypráví. Aby se člověk nestal jediným plavcem mezi loděmi, ke kterým se nechce nebo nemůže přiblížit, čekání na tu svoji, pro naši hrdinku pátou loď může být dlouhé. Do té doby je třeba se především udržet nad vodou.

Jesús Carrasco: Na útěku
Překlad: Štěpán Zajac, Akropolis 2015

Jesús Carrasco (* 1972) je španělský prozaik. Původním povoláním tělocvikář, od roku 1996 působí v oblasti reklamy. Přestože se psaní věnuje již více než dvě desítky let, román Na útěku je jeho knižní prvotinou. Ještě před svým knižním vydáním se stal senzací Mezinárodního knižního veletrhu ve Frankfurtu nad Mohanem a po vydání ve Španělsku roku 2013 zvolil madridský Svaz knihkupců Carraskův literární debut nejlepší knihou roku.

Vyprahlá, opuštěná, sluncem rozžhavená pláň a uprostřed ní malý osamělý chlapec zoufale se snažící uniknout smečce pronásledovatelů i vzpomínkám na vlastní minulost. Jedné noci se jeho kroky zkříží s kroky stařičkého pastevce. Osudové setkání promění neúprosnou štvanici v zápas o holý život a o zachování posledních známek lidství v krajině, kterou ovládlo násilí a zmar. Hutný, svou jednoduchostí téměř westernový příběh se odehrává v jakémsi bezčasí, v neurčitém, odlidštěném prostoru, jehož předobraz můžeme hledat v drsné oblasti Extremadury, krajiny ležící na pomezí Španělska a Portugalska. Syrové a zároveň zvláštním lyrismem překypující vyprávění je podobenstvím o archetypálním střetu dobra a zla.

Těšíme se na vás!

PlakatA3e