Z našich ateliérů – Dagmar Sochorová – Tapiserie

mixtumsochorovaVe čtvrtek 30. dubna 2015 jsme v Knihovně Karla Dvořáčka zahájili již třetí výstavu ze série „Mixtum compositum“. Tentokrát se vám představuje členka Unie výtvarných umělců ČR a členka sdružení Mixtum compositum při UVU ČR Dagmar Sochorová.

Autorka vystavených tapiserií vystudovala Střední průmyslovou školu textilní, výtvarné oddělení v Brně. Věnuje se autorské textilní tvorbě, převážně netkané tapiserii, malbě na hedvábí, počítačové grafice, fotografii, spolupracuje s architekty.

Od roku 1973 se zúčastňuje řady výstav doma i v zahraničí např. v Praze, Brně, Vyškově, Bratislavě, Přerově, Pardubicích, Kunštátě na Moravě, Ostravě, Rájeci – Jestřebí, Havířově, v Austrálii, NSR, Anglie, SSSR, NDR, Francii, v Rakousku, Švýcarsku, Polsku, na Slovensku, na Kubě…

 

Jak jsi se dostala k výtvarné práci? Byl to momentální impuls, nebo se Tvoje vztahy k výtvarnému umění formovaly díky rodině, tatínkovi, dědečkovi? Vím, že již dědeček měl jako učitel vztah ke kultuře, hudbě a sám maloval. Osobností brněnské kultury byl také Tvůj tatínek – redaktor. Jistě se stýkal s výtvarníky a kulturní obcí.

K výtvarnému umění jsem byla vedena od mala. Matně si pamatuji, že mně byly 4 roky, kdy mně rodiče vzali do divadla na Cikánského barona. A pokud babička nebyla v Brně, tak jsem s rodiči chodila jak do divadla tak na koncerty, výstavy. Znalec hudby nejsem, ale hudbu ráda poslouchám a též mně inspiruje v mé tvorbě. Dědeček učitel hrál na housle a maloval. Babička se zase věnovala vázání perských koberců, po kterých do dneška chodím.

Věnovat se výtvarné tvorbě bylo jednoznačné rozhodnutí? Věnovala ses i jiným činnostem? Byla to těžká, nebo jednoznačná volba? Navíc se Tvé studium střední školy na první pokus nezdařilo. Znalost řemesla však jistě nebyla na škodu.

V dětství jsem hodně sportovala – gymnastika. Zhruba v 11 letech jsem ještě  začala chodit do LŠU k ak. mal. Petru Skácelovi. To byl můj první učitel výtvarného umění. Potkávali jsme se i v pozdějších letech. Byl se podívat u mě v ateliéru na to, co dělám. První můj záměr bylo studovat výstavnictví, ale zvítězil textil. Opravdu jsem se hned po základní škole nedostala na průmyslovku. V té době to byla jediná třída v republice zaměřená na výtvarné zpracování textilu. Tak jsem se vyučila v textilu a opravdu to bylo pro mě přínosem. Jak v dílnách tak při samotném navrhování.

Na textilce byla jistě řada pedagogů, kteří Tě nějakým způsobem ovlivnili. Můžeš některé jmenovat?

Na textilku vzpomínám hodně. Byli jsme výborný kolektiv a do dneška se vídáme. A profesory jsme měli též výborné nejen z výtvarky – Karel Veleba, Jindřich Vohánka, ale též z technických předmětů. Bez znalostí techniky nelze navrhovat.

Zásadní textilní technikou, která se rozvíjela v brněnském prostředí od šedesátých let, byla technika artprotis. Jelikož ses jí intenzivně věnovala, mohla bys něco k této unikátní technice říci? Má budoucnost? Určitě jsi se setkala se spoustou zajímavých osobností spojených s tímto projektem.

Je pravda, že jsem se tapiserii artprotis intenzivně věnovala. Technika tapiserií artprotis je světový patent. Letos slavíme 50. výročí od potvrzení patentu. K tomu výročí na listopad chystáme v Brně velkou mezinárodní výstavu. Techniky netkané tapiserie jsou ještě aradecor, artaig. Každou techniku, ať je to textilní tvorba, malba, sochařství…, musí autor dostat jak do srdce tak do ruky. To mám na mysli, že v mém případě se jinak pracuje s vlnou, bavlnou a jinak s umělým vláknem. A to je to, jak já říkám, dostat do ruky. Bohužel atelier již neexistuje. To, co tady vidíte, a co mám ještě doma, jsou unikáty.

To souviselo i s Tvým zaměstnáním (Vlněna).

Již jako studentka jsem do atelieru chodila na praxi. Tak bylo jasné, kam půjdu po škole. Po nástupu jsem nejprve zastávala funkci dispečerky a potom asistentky. Pro vlastní práci bylo velkou výhodou a přínosem spolupráce s ostatními výtvarníky.

Artprotis ve Tvém provedení podléhal zásadním změnám; od výrazné barevnosti k víceméně černobílé s akcentem červené. Proč?

Každý výtvarník prochází určitým vývojem. Tak jsem přes velice barevné kompozice dospěla k černé a bílé a tomu doplňkovou. Ne jenom červená, ale též u některých prací valérové přechody více barev. Takže jsem si vytvořila svůj výtvarný názor zpracování techniky artprotisu. Ještě si spřádám na vřetýnku přízi pro vytvoření efektních linek.

Jaké další techniky kromě artprotisu jsi uplatňovala?

Mimo techniky artprotis ještě aradecor, artaig. To z těch netkaných. Samozřejmě gobelín, malba na hedvábí, paličkování a též malba.

Pracovala jsi také jako výtvarnice v určitých institucích. Co Ti tato práce dala?

V posledních letech jsem pracovala v muzeích. Vytvářela jsme architektonické návrhy výstav a stálých expozic, plakáty, pozvánky. Při této práci jsem využila počítačové grafiky a můj koníček od dětství – fotografování. Můžu říct, že i tuto práci jsem dělala ráda.

 

S autorkou hovořila Mgr. Jana Mlatečková pro internetový výtvarný časopis. (Text aktualizován)
OnlineArt č. 2, jaro 2014

Výstava potrvá do 17. června a je prodejní. Seznam děl a ceník najdete ve 2. podlaží knihovny.
Kontakt: Dagmar Sochorová, mob. 728 944 750, e-mail dagmarsoch@centrum.cz